Pravděpodobnost srážky Země s planetkou je sice malá, ale ne nulová, říká astronom

5. duben 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Umělecká představa srážky obřího asteroidu se Zemí

Kromě planet obíhají kolem Země i planetky, malá a většinou kamenná tělesa různé velikosti. Astronomové odhadují, že existuje asi 10 tisíc těch, jejichž průměr je větší než 10 kilometrů. Vědci se v poslední době zaměřují na výzkum těch planetek, které by se mohly střetnou se Zemí.

„Snímáte určitou část oblohy. Vezmete několik snímků, ty vzájemně porovnáte, a pokud zjistíte, že je na nich zatím neznámé pohybující se těleso, tak jste objevili planetku,“ popsal v Magazínu Leonardo astronom Petr Pravec z Astronomického ústavu v Ondřejově, který se svým týmem objevil přes 300 planetek.

K tomu je ale samozřejmě potřeba techniku, dostatečně výkonný dalekohled i kus štěstí. „Obloha je hodně velká. Pokud ji chcete opravdu zkoumat, musíte použít dalekohled, který se podívá do hloubky... Každou noc sice pozorují oblohu stovky astronomů, ale každý z nich pozoruje poměrně malý výsek oblohy.“


„Největší planetky o průměru několik kilometrů už známe všechny. Ale u menších těles pod jeden kilometr jich naopak valnou většinu neznáme. Těch opravdu nebezpečných může být až milion.“

„Nás na planetkách zajímají hlavně jejich fyzikální vlastnosti, kdy metodou časově rozlišené fotometrie zkoumáme změny v jejich jasnosti. Z nich můžeme spočítat rotační frekvenci, odvodit jejich vnitřní strukturu, přítomnost satelitů a další věci.“

Zatím největší objevenou planetkou je Ceres o průměru necelých tisíc kilometrů. „Naprostá většina planetek je ale podstatně menších. Ty, které zkoumáme my, tedy které se přibližují Zemi a představují možné riziko pro nás, jsou typicky stovky metrů až několik málo kilometrů velké.“

„Ti, kteří blízkozemní planetky zkoumají, věnuji maximální úsilí tomu, aby potenciálně nebezpečné těleso objevili dostatečně včas a s předstihem. Také se mezitím vyvíjejí techniky možného odchýlení. K tomu všemu vědci potřebují o planetkách vědět jejich velikost, strukturu nebo přítomnost satelitu, a k tomu všemu jim my dáváme potřebné informace.“

Pohled na Ceres dalekohledem HST

V případě pádu tělesa o průměru několika desítek metrů na Zemi můžeme čekat lokální katastrofu podobající se například tsunami nebo výbuchu sopky. „S takovou by si civilizace určitě uměla poradit,“ věří Pravec.

Problém by ale nastal u těles větších než 100 metrů. „Kromě samotného zásahu většího území by mohlo dojít i k narušení klimatu, protože by do atmosféry bylo vyvrženo velké množství prachu a vodní páry, takže by mohlo dojít k omezení slunečního záření, což by vedlo k nedostatku potravin.“


„ I když pravděpodobnost této události není velká, tak rozhodně není nulová, a potenciální důsledky jsou značné... Proto je třeba tomu předejít.“

Také v případě poškození významného státu by se vše promítlo do globální ekonomiky. „Ještě horší scénář je, kdyby těleso trefilo důležitou část země jako jsou ropná pole, nějakou megapoli nebo vojenské zařízení.“

Všechny techniky, jak střetu s takovým tělesem zabránit, směřují k jednomu: odchýlit těleso z kolizního kurzu, tedy změnit jeho dráhu, aby Zemi minulo. „Možností je tzv. gravitační traktor, kdy umístíte hmotnou sondu do blízkosti tělesa, ta na něj bude působit slabou gravitační silou. Pokud tomu tak bude několik let, tak postupně těleso změní svou dráhu.“

„Další z technik, která se blíží i praktickému ozkoušení, je tzv. kinetický impaktor. K tělesu pošlete hmotnou sondu, se kterou do tělesa praštíte. Tento malý impuls udělený s desetiletým předstihem stačí k tomu, aby se dráha změnila dostatečně, a těleso zemi minulo,“ ujistil Petr Pravec.

autoři: Veronika Paroulková , oci
Spustit audio