Znělky, Spejbl, esperanto a Čapek. Pestré kapitoly zahraničního vysílání

Čapkův hlas, dochovaný jen v jediném záznamu, i Křižíkova víra v pokrok patří k nejsilnějším momentům předválečného vysílání. Sedmý díl dokumentární série Praha volá svět! 90 let v éteru připomíná, že tehdejší krátké vlny nebyly pouze politickým apelem – mluvilo se i o hokeji, kultuře a vědě.

Když mikrofony umlčela propaganda

Po roce 1939 se tón vysílání prudce změnil. Do éteru vstoupila nacistická propaganda, kterou reprezentoval komentátor George Schneider. Přesto se v posledních měsících vysílání objevily i výjimečné hlasy – například básník Konstantin Biebel, který v roce 1941 četl své verše posluchačům v USA.

František Kocourek komentuje nacistickou vojenskou přehlídku na Václavském náměstí|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Krátce poté nacisté zahraniční vysílání zastavili. A někteří rozhlasoví pracovníci, jako František Kocourek, zaplatili za svou práci životem.

Po válce

Po roce 1945 se Radio Praha stalo nástrojem komunistického režimu. Přesto jím prošla řada výrazných lidí.

Arnošt Lustig tu pracoval „za trest“, protože se pokusil propašovat ze SSSR televizor. Redakci navštívili Jurij Gagarin, Che Guevara, Luis Corvalán nebo Álvaro Cunhal. A v roce 1960 dorazil do Prahy francouzský karikaturista Jean Effel, který v rozhlase chválil „harmonický růst Prahy“.

O dva roky později poskytl rozhovor i spisovatel Louis Aragon, který v Karlových Varech pracoval na své sbírce Elsa.

Od esperanta po animaci

Zahraniční vysílání dalo prostor i českým umělcům – a někdy i v nečekaných jazycích. Radio Praha vysílalo v esperantu už před válkou a herec Karel Höger patřil mezi jeho nadšené propagátory. Na konci 40. let namluvil průvodní slovo k esperantské nahrávce Dvořákovy Rusalky – v esperantu Najadó.

Objevoval se ale i v krajanském vysílání, kde vzpomínal na své dětství v brněnském Králově Poli, a v roce 1963 přednesl úvahu Hercův dík věnovanou Národnímu divadlu.

Karel Höger u mikrofonu (50. léta)|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

V roce 1960 mluvil výtvarník a animátor Jiří Trnka o svém filmu Sen noci svatojanské. Ohlas byl doma výjimečný, v zahraničí zatím nejistý. Kritizoval „přepsychologizování“ západní kinematografie.

V roce 1962 se ve vysílání objevila i dvojice Spejbl a Hurvínek. Jiřina Skupová popsala, jak se v roce 1926 objevil Hurvínek – jako plešatá dřevěná hlavička s velkýma ušima, kterou řezbář Gustav Nosek předal Josefu Skupovi.

Znělky jako součást identity

Zajímavou kapitolou jsou rozhlasové znělky. A není divu – právě ony jsou zvukovou stopou, která utváří identitu stanice.

Zahraniční vysílání se na samém začátku ohlašovalo jako „Krátkovlnná vysílací stanice Praha“ a používala motiv z Dvořákovy Novosvětské. Stejný motiv se vrátil i v roce 2022 v nové znělce Radio Prague International.

Od 50. let až do roku 1989 zněla éterem komunistická píseň Kupředu levá. Paradoxně se stala součástí popkultury – a to díky britské skupině OMD. Zakladatel OMD Andy McCluskey vzpomíná, že si jako teenager nahrával propagandistické stanice z východní Evropy. Jejich album Dazzle Ships (1983) tak otevírá autentická znělka Radia Praha.

Hlas, který na albu zaznívá, patří redaktorce anglické redakce Heleně Markusové. Znělku dokonce nahrála OMD s liverpoolským symfonickým orchestrem.

Album Dazzle Ships (1983)|foto:Klára Stejskalová, Český rozhlas