Pracuji 12 hodin denně, protože věřím, že jen tvrdá práce vede k úspěchu, říká 22letý podnikatel Vojtěch Hlavenka

Čtěte také

Startupový „úspěch za noc“? Jenže mu předcházelo deset let dřiny, přiznává podnikatel a mentor Petr Kováčik

„Je to má hra, kde si můžu tak trochu dělat, co chci a realizovat své vize. Druhý důvod byl, že vysoká škola je super nástroj k tomu pokračovat někde dál v kariéře, ale já jsem už odmala věděl, že chci podnikat, ale na to úplně kvalitní vysoká škola neexistuje. Takže jsem to rovnou zkusil,“ doplňuje dnes 22letý syn investora Jiřího Hlavenky (Piráti). 

„Práce s otcem? Pokud se daří, je tomu otec rád desetinásobně – víc než u jiných lidí. Pokud se nedaří, je to desetinásobně těžší. Takže moc nemůžu přijet domů, jako do bezpečného prostředí, protože je tak trochu okupováno otcem a zároveň investorem,“ popisuje podnikatel. 

Čtěte také

Automat na bramborovou kaši pro astronauty? Krejčík a jeho start-up vyvíjí přístroj pro NASA

Vojtěch Hlavenka se stal šéfem dnes úspěšného start-upu v pouhých 19 letech.

„Naštěstí jsem měl za sebou tříletou zkušenost se šéfováním, ale v neziskovce, tedy s jinými spolupracovníky,“ odpovídá na otázku, jaké to je vést kolektiv, který je starší než byl na začátku on sám. 

„Šlo o asi 15 studentů, takže jsem nějakou zkušenost už měl, ale koordinovat nebo orchestrovat studenty je jiná disciplína, než to stejně dělat s kolegy, kteří jsou možná dvakrát starší. Ale musím říct, že je to pro mne z nějakého důvodu velmi přirozené.“ 

Asi mám podnikání v genech

„Tady hrají obrovskou roli mé geny, protože oba rodiče byli v nějaké fázi svých životů manažeři, pravděpodobně jsem to po nich čistě fyziologicky zdědil,“ doplňuje podnikatel, který se netají tím, že sám pracuje 12 hodin denně. 

Čtěte také

Vyrábíme množství věcí a myslíme si, že jsme šťastní. Zůstane po nás ale jen hora odpadů, varuje vizionářka Klepek Jonášová

„Nejsem zaměstnanec, ale šéf – přestože to vlastně takto nerad rozděluji. Je v tom rozdíl, jiná je i motivace. Mám kolem sebe asi 20leté kamarády, kteří taky mají své firmy a i oni pracují do půlnoci – asi se pohybuji v jiné sociální bublině.“

„Zároveň věřím, že tvrdá a kvalitní práce vede k úspěchu. A i kdybych pracoval 16 hodin denně a spal čtyři, udělám míň práce než za těch 12. Samozřejmě, že u toho musí být i dobrý spánek, pohyb a kvalitní strava. Jsem přesvědčený, že těch svých 12 hodin zúročím víc než někdo další osm – aspoň tak mi to vychází i matematicky,“ uzavírá. 

Celé Hovory najdete v audiozáznamu, ptá se Tatiana Čabáková.