Pracovitost a rozhodnost pomohly španělskému premiérovi Aznarovi ve volbách rozdrtit socialisty

Po sečtení všech odevzdaných hlasů byly v pondělí v Madridu oznámeny oficiální výsledky voleb: Lidová strana dosavadního španělského premiéra Jose Maria Aznara obsadí v novém parlamentu 183 křesel z celkového počtu 350ti, tedy absolutní většinu a o sedm křesel více než potřebovala, aby mohla v příštích čtyřech letech vládnout ve Španělsku sama, bez koaličních partnerů. Drtivá volební porážka levicové Socialistické strany, která se zřejmě dosud nevzpamatovala z korupčních afér, vnitřních otřesů a definitivního odchodu svého bývalého charismatického vůdce Felipe Gonzalese před čtyřmi lety, překvapila většinu pozorovatelů španělské politické scény. "Spíše než za vítězství pravice lze tyto volby považovat za naprostou porážku levice," řekl zpravodaji agentury AP v Madridu španělský historik a politilog Javier Tussell. Jisté je, že je to největší porážka Socialistické strany od obnovení demokracie ve Španělsku popádu Frankova režimu. Oproti výsledkům minulých voleb v roce 1996 si vládnoucí Aznarova Lidová strana polepšila o 27 parlamentních křesel. Nynější předseda Socialistické strany Španělska Joaquin Almunia přiznal volební porážku ještě před sečtením všech hlasů a oznámil, že odstupuje ze své funkce. Socialisté pod jeho vedením ztratili oproti předchozím volbám 16 parlamentních křesel a ještě hůře dopadli jejich koaliční spojenci, komunisty vedená tak zvaná Sjednocená Levice, která zratila pozici třetí největší španělské politické strany a na místo dosavadních 21ti má v novém parlamentu jen 8 míst. Pozorovatelé přičítají tak velkou porážku levice hlavně špatně vedené předvolební kampani - téměř trapně prý působil zoufalý pokus Socialistů dohodnout se uprostřed kampaně se Sjednocenou levicí, kdy měly být náhle přes noc zapomenuty desetiletí staré vzájemné spory. Voliči jejich dohodu prostě nepřijali. "Tento oportunistický pakt byl špatně připraven a jenom zanesl zmatek mezi voliče," míní profesor historie na Madridské univerzitě Juan Pablo Fusi. Aznarovi pomohly k volebním vítězství samozřejmě také dobré hospodářské výsledky. Za jeho vlády se podstatně snížila míra nezaměstnanosti - z 23ti na 15 procent - což je sice stále ještě nejvíce ze všech zemí Evropské unie, ale přírůstek nových pracovních míst byl rychlejší než kdekoli jidne. Španělské hospodářství v uplynulých čtyřech letech rostlo druhým největším tempem v západní Evropě a dříve poněkud zaostalé Španělsko tak v loňském roce mohlo sebevědomě vstoupit do zóny jednotné evropské měny. Premiér Aznar se v minulých letech také projevil jako pracovitý a velice schopný politik. Tento původně nevýrazný daňový inspektor, kterému se jeho oslnivý předchůdce v úřadě premiéra Gonzales veřejně posmíval a říkal mu "robot", si dokázal získat sympatie voličů svou upřímností, pracovitostí a taky rozhodností při zavádění poměrně odvážné politiky svobodného trhu. Podařilo se mu snížit daň z příjmu a privatizovat prakticky všechny velké státní podniky. Jeho největším domácím politickým problémem zůstává ozbrojené hnutí baskických separatistů. Aznarova vláda a jeho politická strana ale v uplynulých letech aspoň získaly dobrou pověst tím, že se snažily postupovat proti baskickým teroristům efektivně