Povolme alternativní způsoby pohřbívání, vyzývá hrobník. Ministerstvo: Poptávka musí přijít od lidí
V zahraničí se začínají testovat alternativní způsoby pohřbívání. Jde o metody jako terramace či akvamace, kdy se tělo nechá takzvaně kontrolovaně zkompostovat nebo rozpustit. Je to důstojné zacházení s lidskými těly? „Nabízí to možnost lidem být po smrti u sebe na zahradě,“ vyzdvihuje v pořadu Pro a proti hrobník Adam Vokáč ze spolku Poslední stopa. „Pokojný klid v hrobě je nenahraditelný,“ namítá vedoucí oddělení pohřebnictví ministerstva pro místní rozvoj Tomáš Kotrlý.
Je zapotřebí změnit zdejší zákonné podmínky pro to, aby byly umožněny i jiné alternativní, přírodě blízké způsoby pohřbívání?
Tomáš Kotrlý: Občanský zákoník už před jedenácti lety stanovil, že člověk má právo rozhodnout o tom, jak bude naloženo s jeho tělem po jeho smrti a že má právo rozhodnout, jaký bude mít pohřeb. Takže je to určitě nutné.
Jsem pro, aby se na tom začalo pracovat, aby se umožnilo i v České republice to, co je v Evropě už možné.
Čtěte také
Adam Vokáč: Myslím si, že by mělo být obecně možností co nejvíc. Aby si lidé mohli vybrat tu, která je jim blízká, a lépe tak přijmout svou smrtelnost a smrtelnost svých blízkých.
Přijde mi, že kdyby se změnil zákon o pohřebnictví a byly by tam jednotlivé metody pohřbení uvedeny na úrovni kremace a pohřbení do země, tak by to získalo důvěru a pohřební průmysl by mohl začít tyto metody provozovat.
Vysvětlete, prosím, co je dnes vůbec legální? Je legální klasický pohřeb v rakvi do země a kremace? Co ostatní nastavuje zákon?
Kotrlý: Chci hlavně s panem Vokáčem polemizovat o tom, že by zákon díky tomu, že by se novelizoval, vzbudil u lidí důvěru v terramaci nebo akvamaci. Myslím, že se naopak nejdřív musí změnit společnost, že to chce.
Čtěte také
Lidé musí začít jezdit terramovat se do Německa (do Šlesvicka-Holštýnska, pozn. red.), tak jako to dělali lidé před více než 100 lety. To se začali lidé zpopelňovat v cizích zemích, protože to nebylo v Rakousku-Uhersku povolené.
A teprve potom by měl zákon reagovat na poptávku. Myslím, že poptávka, tedy že ekologická elita v Česku chce investovat do těchto dražších pohřbů, je klíčová.
Terramace a akvamace
Poptávka lidí u politiků ale vyžaduje informovanost... Vysvětlete, pane Vokáči, pojmy terramace a akvamace.
Vokáč: Terramace je nová metoda pohřbení, poprvé byla legalizovaná v roce 2019 v USA ve státě Washington. Nabízí alternativu ke kremaci primárně tím způsobem, že se co nejvíc snaží přiblížit tomu, jak probíhá přirozené tlení v přírodě. Když zemře zvířátko v přírodě, tak na vzduchu zetleje za pár týdnů.
A terramace toto všechno umožňuje v kontrolovaném prostředí. Můžete si to představit tak, že máte nádobu, která je plná přírodnin, do té se uloží tělo a za přístupu vzduchu v té nádobě, kontrolovaném prostředí, tělo díky tomuto kompostování zetlí. V Německu tam těla nechávají zhruba 40 dní.
Čtěte také
Akvamace je zase rozpouštění mrtvého těla tak, že ve výsledku zbyde tekutina, voda, která se může vylít někam do přírody.
Proč se tyto alternativy vůbec objevily? Byly spouštěčem oteplování planety a emise uhlíku?
Vokáč: Určitě to s tím souvisí. Dnes je slyšet, že se chceme odklonit od fosilních paliv a kremace zatím u nás pálí zemní plyn. Je to celkem velká spotřeba energie a vysoké množství emisi.
Chápu, že lidé, kteří dbají za svého života na to co nejmenší uhlíkovou stopu, by pak rádi volili metodu pohřbení, která tu uhlíkovou stopu má nízkou. A u terramace to můžeme říct. Ve všech nezávislých průzkumech vyjde terramace jako ekologičtější.
Krátká doba tlení
Jaké jsou hlavní argumenty pro terramaci a jaké proti?
Kotrlý: Myslím, že hlavní pro je, že se zkracuje tlecí doba. V hrobě člověk práchniví několik desítek let, zatímco u terramace maximálně dva měsíce. V tomto ohledu je to obrovská technologická inovace, člověk nemusí hnít v hrobě pomocí červů a hmyzu.
U terramace je to v kovové vaně, kam se žádný nekrofilní hmyz nedostane – to je určitě lákavé. Je to hygieničtější než ve volné přírodě na hřbitově v hloubce jednoho nebo dvou metrů.
Čtěte také
Zástupce ministerstva, které zatím nedávalo terramaci úplně zelenou, teď vysvětlil pozitiva. Proto, pane Vokáči, zkuste vysvětlit naopak negativa.
Vokáč: Negativum vidím v tom, že 40 dní může být pro někoho dlouhá doba oproti dvěma hodinám, co trvá kremace. Pokud bychom měli v těchto objemech dělat terramaci a nahradit tím kremaci, tak těch zařízení potřebujeme opravdu hodně a není to asi reálné.
Zmínil jste Německo, kde je terramace legální. Tato země má ale v historii události z druhé světové války a holokaustu. Lidé můžou být zaskočeni tím, že v této zemi je průmysl nebo výzkum, který zkoumá, jak nejrychleji zetlít lidská těla. Je toto podle vás důstojná forma zacházení s mrtvými těly?
Vokáč: Pokud tady zmiňujeme druhou světovou válku, tak já si naopak myslím, že pro spoustu lidí bude právě tato alternativa ke kremaci příjemnější. Kremace byly navázané na plynové komory.
A ani oheň spousta lidí nechce a ani z nějakého důvodu třeba nechtějí tlít v hrobě. Chtějí být jednou uloženi u sebe na zahradě a stát se stromem. A to právě díky terramaci jde. Je tady významná část lidí, která v tom vidí hlubší smysl.
Lidská důstojnost
Jak vnímáte u tohoto procesu důstojnost se zacházeními s lidskými těly?
Kotrlý: Pro mě osobně to je nedůstojné nakládání s lidskými těly. Protože po čtyřiceti padesáti dnech musí vzít pracovník rukavice a z toho terramatu sesbírat všechny kosti a nesnímatelné náhrady.
Je to práce pro někoho s nižším vzděláním, pro někoho, kdo zvládne zápach a nepříjemnou práci s humusem, kde můžou být ještě zbytky tkání, protože každé tělo tleje jinak.
Čtěte také
Pro mě je to exhumace v tlecí době. Je to něco, co celé roky odmítám. Myslím, že pokojný klid v hrobě, jak jsme na něj tady po tisíce let zvyklí, je nenahraditelný.
Vokáč: Nesouhlasím s tím, že by ten výsledný substrát po procesu terramace byl zapáchající a že by tam byly kusy ostatků. Jakmile ustane tepelná aktivita, nějakých 50 až 70 stupňů Celsia, tak je jasné, že přerod už je hotový. Z výsledného substrátu je vidět, že už je hotovo. Viděl jsem to na fotografiích. Z člověka tam vůbec nic nezbylo.
Kolik stojí alternativní způsoby pohřbívání? Jak velká část lidí by si je přála? Poslechněte si celý pořad Pro a proti Českého rozhlasu Plus.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
