Pouhé doživotí pro expremiéra Pákistánu je snad jistý pokrok
Bývalý předseda pákistánské vlády Navaz Šaríf, sesazený přibližně před půl rokem během vojenského převratu, byl ve čtvrtek v Karáčí odsouzen k doživotnímu vězení a konfiskaci majetku.
Navaz Šaríf sice unikl nejvyššímu trestu, který mu hrozil - trestu smrti - ale byl na základě přísné obžaloby a po dlouhém soudním procesu přece jen uznán vinným a taky odsouzen - k doživotnímu vězení a ztrátě poměrně rozsáhlého osobního majetku.
Zvláštní protiteroristický soud v Karáčí podpořil obžalobu v dvou hlavních bodech a uznal Šarífa vinným z trestných činů únosu letadla a terorismu, ale zároveň ho zbavil jiného a asi mnohem vážnějšího obvinění - pokusu o vraždu - a umožnil tak zmírnění rozsudku.
Celý případ ovšem vyvolává pochybnosti už proto, že se vztahuje k událostem kolem vojenského převratu, při němž byl Šaríf sesazen ze své funkce. Vše se událo 12. října loňského roku, právě v den vojenského puče. Premiér Saríf byl totiž postaven před soud proto, že tehdy vydal rozkaz, který měl zabránit nynějšímu vládci Pákistánu, tehdejšímu vrchnímu veliteli pákistánské armády, generálovi Pervezu Musharrafovi, aby přistál v civilním letadle na pákistánském území.
Vojáci se vzbouřili v okamžiku, když se premiér Šaríf pokusil - zřejmě ne příliš šikovně - generála Musharrafa zbavit: za jeho nepřítomnosti ho odvolal z nejvyšší armádní funkce a jmenoval na jeho místo jiného důstojníka.
Generál Musharraf se právě vracel v civilním letadle pákistánských státních aerolinií a premiér Šaríf mu chtěl zabránit v návratu domů. Na jeho rozkaz zablokovaly přistávací plochu letiště v Karáči automobily požárníků a byla zhasnuta všechna naváděcí světla, aby letadlo nemohlo přistát. Letoun s téměř dvěma sty cestujícími pak dlouho kroužil nad hlavním městem Pákistánu a snad jen několik minut před tím, než mu došlo palivo, obsadila letiště vzbouřená armádní jednotka a umožnila přistání letadla.
"Spiknutí začalo tím, že Navaz Šaríf nařídil, aby letadlo nesmělo přistát," prohlásil pákistánský soudce v odůvodnění rozsudku. Tím podle názoru soudu Šaríf ohrozil životy cestujících.
Nabízí se samozřejmě otázka, proč letadlo tak dlouho kroužilo nad Karáčím a nezamířilo raději na jiné letiště - třeba i mimo pákistánské území - dokud ještě mělo dostatek paliva. Tak by zřejmě cestující ohroženi nebyli.
Podivná je také skutečnost, že šest dalších obžalovaných, kteří byli postaveni před soud spolu s bývalým premiérem - a mezi něž patří například někdejší ředitel pákistánských aerolinií a několik bývalých vládních činitelů - soudce nakonec propustil jako nevinné. To by mohlo být důležité při Šarífově odvolání a očekává se, že se odvolá.
Skutečnost, že Šaríf nedostal nejvyšší možný trest, je snad možné považovat za pokrok. V roce 1979 byl totiž v Ravalpindí oběšen někdejší předseda pákistánské vlády Zulfikar Ali Bhutto, kterého o dva roky předtím sesadil generál Zia ul-Hag. V moderní pákistánské historii - od dosažení nezávislosti v roce 1947 - se to jen hemží atentáty, vojenskými převraty a pronásledováním politických oponentů. A tak Šarífův případ vlastně není ničím vyjímečný.
Ke zmírnění rozsudku možná přispěl mezinárodní nátlak. Například americký prezident Bill Clinton, který Pákistán navštívil před 10ti dny, požádal vojenského vládce Musharrafa, aby ušetřil Šarífův život. Dostalo se mu diplomatické odpovědi, že se v tomto případě nejedná o pomstu a že se Mušaraf podřídí rozhodnutí soudu.
Rozsudek ale může ještě vyvolat spontánní nepokoje Šarífových stoupenců a znovu zkomplikovat politickou situaci.
