Potřebujeme být v kontaktu s realitou, ale vnímat, že svět je stále krásný, míní esejista Borzič

Čtěte také

Vetchý: Pro část lidí je úlevnější představa, že svět řídí ilumináti, než že žijeme v chaosu

„Svět kolem nás je tak složitý, někdy tak rozporuplný, někdy temný, že se domnívám, že není špatné poslat do éteru něco léčivého. Něco, co trochu otevírá širší souvislosti,“ zamýšlí se esejista ve vysílání Českého rozhlasu Plus. 

Ve svých ranních úvahách na Českém rozhlase Vltava píše třeba o radosti z venčení nebo potřebě laskavosti v černobílém světě. Dualitu černobílého vidění dnešní doby je podle něj důležité překročit a vyrovnávat.

„Kdybychom se soustředili jen na to pozitivní, tak bychom byli vůči životu strašně nepravdiví,“ poukazuje. „Potřebujeme být v kontaktu s realitou a k dnešní realitě patří klimatická krize, válka i utrpení dětí,“ zdůrazňuje esejista a vzápětí dodává:

Čtěte také

Je potřeba jezdit do ciziny, člověk získá pozitivní náhled na svět, říká houslista Jaroslav Svěcený

„Na druhou stranu také ale potřebujeme vnímat, že svět je i tak stále krásný, že pro nás život stále má spoustu překvapení a pozitivních darů.“

Obě věci podle něj potřebují být v rovnováze, i když se některých témat můžeme přirozeně bát. „Zkusme si uvědomit, že strach není protiklad odvahy, my potřebujeme projít územím strachu. Skutečně odvážní lidé se prostě bojí a jdou.“

Smysl poezie

V dynamické a zrychlené době se podle básníka a esejisty nabízí číst poezii, kde se významy sdělují prostřednictvím několika krátkých, rytmických řádků. Vnímá ale, že se z básní stala spíše lehce okrajová záležitost, která neosloví každého.

„I tak má tohle umění pořád obrovský smysl, protože nám pomáhá tříbit jazyk,“ vysvětluje. „Tím, že tříbíme jazyk, tříbíme svoji emocionalitu, schopnost myslet a vnímat – v tomhle smyslu se prostě vyplatí číst poezii.“

Čtěte také

Lidi odlišuje od zvířat spiritualita. I věci, které nelze vnímat smysly, nesou silné emoce, tvrdí neuropsychiatr

V době, která se orientuje na přenos informací, může poezie působit neužitečně. Může nám ale ukázat i jinak opomíjený pohled na svět.

„Domnívám se, že právě proto, že poezie nese nějakou specifickou zázračnost reality, nesamozřejmou dimenzi skutečnosti, tak to je pro ni dnes paradoxně velkou posilou, protože v něčem je takovou kontrakulturou,“ zamýšlí se básník.

„A to je velmi důležité, protože my se z toho marasmu, ve kterém se nacházíme, musíme jednou dostat a probrat,“ uzavírá Borzič. Manifest naděje podle něj nabízí i jeho nová kniha Spiritualita posvátné Země.

„Poselství pro mě je, že na téhle Zemi můžeme žít soucitněji, můžeme žít vědoměji a má velký smysl to objevovat.“

Co ho při psaní inspiruje? Změnila poezii umělá inteligence? A jak přistupuje k Zemi? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.