Potřebujeme bystré hlavy! 145 let od založení plzeňské Škodovky

29. srpen 2014
Historická fotografie výrobků z dílny Škody

Letos 12. června tomu bylo už 145 let, co v Plzni vznikla pozdější slavná firma Škoda. Jeden ze symbolů českého strojírenství a zároveň dlouhou řadu let jeden z největších zaměstnavatelů nejen v západních Čechách.

Mladí komunisté soutěží

Historie firmy se píše od roku 1859, kdy hrabě Valdštejn založil v Plzni slévárnu a strojírnu, kde se vyráběly zařízení pro pivovary, cukrovary a doly – třeba parní stroje, kotle, ocelové mostní konstrukce a podobně. V roce 1869 továrnu odkoupil její hlavní inženýr Emil Škoda, jehož jméno firma později nesla.

Plzeňská Škodovka se coby jeden z největších zaměstnavatelů v tehdejším Československu samozřejmě pravidelně objevovala i v rozhlasovém vysílání – a bohatý archiv Českého rozhlasu o tom může podat zajímavé svědectví.

Určitě ale v archivu neobjevíte nic, co by připomnělo Škodovku v meziválečném nebo těsně poválečném období. Ten úplně nejstarší pořad je až z února 1959. Slavilo se 100 let plzeňské Škodovky a Československý rozhlas natočil v Plzni v Závodech Vladimíra Iljiče Lenina – tak se tehdy Škodovka jmenovala – rozhlasový kvíz.

Mladí škodováci v něm soutěžili ve znalostech dějin svého podniku a dělnické třídy na Plzeňsku, to vše pod dohledem svých mistrů a předválečných členů komunistické strany. Tomu odpovídaly i „soutěžní“ otázky: Kolik bylo v letech hospodářské krize nezaměstnaných škodováků? Pamatujete se na bombardování Škodovky v dubnu 1945? Proč byla tehdy Škodovka Američany zničena? Co považujete za největší úspěch Leninových závodů v posledních letech?

Smrkovského optimismus

Daleko bohatší je rozhlasových archiv na „škodovácké“ zvuky z let 1968 a 1969. Plzeňská Škodovka s mnoha tisíci zaměstnanci byla samozřejmě ideálním místem pro mítinky, aktivy a manifestace všeho druhu. Ať se dělo, co se dělo, byli jsme přeci jen státem, kde údajně vládla dělnická třída – a nechat se vidět mezi dělníky, to prostě patřilo k dobrému tónu.

Počátkem prosince 1968 se takhle mezi škodováky vydal tehdejší předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský; jedna z výrazných tváří jara roku 1968 a člověk, který se na podzim snažil zachraňovat, co se dalo, a tvářit se, že vlastně je všechno více méně na dobré cestě. Až na ty tanky…

Historická fotografie zaměstnanců Škody

V podobně optimistickém duchu se pokoušel uklidňovat i škodováky: „Jestliže uvážíme, že současná politika komunistické strany je politikou pokračování cesty, kterou jsme nastoupili v lednu 1968, že právě to je naše oficiální politika a žádná jiná nebude, pak by bylo správné, aby kolem této politiky se komunisté sjednotili. Aby s námi mohl jít všechen lid v důvěře, že je veden po správné cestě.“

Těžko říci, zda Smrkovský skutečně věřil tomu, co říkal, vždyť jeho vliv ve straně se už tou dobou zmenšoval a k moci se stále drali lidé, označovaní ještě před několika týdny za konzervativce. V dubnu se do čela KSČ dostal Gustáv Husák a jakkoli se slova „normalizace“ nebo „konsolidace“ objevovala ve sdělovacích prostředcích už od září 1968, teprve teď bylo jasné, co je tím myšleno.

Jak obnovit klid a pořádek

Roli příslovečného „užitečného idiota“ sehrál v plzeňské Škodovce Oldřich Černík. Opět jeden z nejpopulárnějších mužů jara 1968; v létě 1969 už ale „jen“ předseda federální vlády, který nejspíš ve snaze oddálit svůj totální pád podnikal kroky, kterými jen zametal Husákovi a jeho lidem cestu.

Do Škodovky přijel pár dní před 21. srpnem 1969. Částečně uklidňovat, že vše je vlastně v pořádku, částečně vyhrožovat těm, kteří se chystali připomenout rok od okupace: „Vedení strany a socialistického státu usiluje o postupnou konsolidaci poměrů v zemi a normalizaci našich mezinárodních vztahů. Musíme všichni společně, bok po boku, bez ohledu na problémy minulých i příštích dnů, podat důkaz o vysoké politice vyspělosti našeho lidu.

Historická fotografie areálu Škody

Naše současná situace není jednoduchá. Musí být zajištěna vedoucí úloha komunistické strany ve všech oblastech politického, společenského i hospodářského života. Jde nám o klid a pořádek.“ Brutální potlačení demonstrací u příležitosti prvního výročí srpnového okupace dalo Černíkovi za pravdu, „klid“ a „pořádek“ byl obnoven; alespoň v intencích toho, co si pod tím komunisté představovali.

Žvanilové, ignoranti a Husák

Z těch mnoha návštěv roku 1969 za zmínku ještě jedna, říjnová. Mezi dělníky přijel v podstatě nejmocnější muž ve státě, generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Gustáv Husák. Ve více než hodinovém projevu toho stihl opravdu hodně.

Těm, kteří konzervativcům v čele KSČ vytýkali, že nemají pozitivní program, sdělil, že novým programem KSČ je „klid na práci“. Ujistil také, že napříště už strana nepůjde ani cestou Novotného byrokratismu, ani Dubčekovy anarchie, že končí období ekonomických žvanilů a ignorantů … a že strana se (po pokusu o ekonomickou reformu, jejíž obrysy byly načrtnuty v roce 1968) opět vrátí k pevnému plánování každého šroubku a každé matičky.

Plzeňská Škodovka se ve vysílání Československého rozhlasu objevuje samozřejmě i po celá 70. a 80. léta. Jsou to hodiny a hodiny pořadů, ve kterých se hovoří třeba o budování rozvinuté socialistické společnosti, o významu plzeňské ocele, o zvyšování technické úrovně výrobků, o produktivitě práce, o dodávkách pro jaderné elektrárny…

Jeden takový pořad z března 1979 se jmenoval Rozvinutá socialistická společnost, náš bezprostřední cíl a podtitul měl Růst vedoucí úlohy komunistické strany v rozvinuté socialistické společnosti.

Historická fotografie elektrické lokomotivy z dílny Škody

Co, a hlavně jak se v takovém pořadu říkalo, o tom si nejlepší obrázek uděláte z krátké ukázky z projevu vedoucího ekonomického úseku plzeňské Škodovky Josef Šalouna: „Vedení závodu plně respektuje usnesení stranických orgánů v závodě a to se příznivě projevuje i v plnění hospodářských úkolů. Jsme si plně vědomi, že bez iniciativy lidí a bez podpory stranických orgánů by se nepodařil zajistit trvalý růst výroby, produktivity práce ani efektivnosti.“ Podobných frází byly odvysílání nekonečné hodiny.

Další zajímavosti z rozhlasového archivu, spojené s plzeňskou Škodovkou, na vás čekají v pořadu Potřebujeme bystré hlavy.

Dozvíte se například, co říkal škodovákům Miloš Jakeš před cestou na Červený Hrádek, proč škodováci volili v roce 1971 Karla Hoffmanna, co psaly ženy ze Škodovky v srpnu 1968 Mezinárodní demokratické federaci žen nebo kolik lidí ze Škodovky v roce 1968 vystoupilo z komunistické strany.

Pořad z cyklu Archiv Plus si poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.

Spustit audio
autor: David Hertl