Potíže s Rembrandtem

24. září 2010

Plačící žena, Starý muž, Muž s plnovousem a Žena s bílou čapkou jsou názvy obrazů, které až do prosince nově vystavuje Rembrandtovo museum v Amsterdamu. Plátna ze 17. století, původně považovaná za práce či kopie žáků tohoto barokního génia šerosvitu, jsou podle profesora Ernsta van de Weteringa (předního rembrandtovského odborníka) ve skutečnosti malířovy studie ke známým velkým kompozicím.

Na malý portrét Ženy s bílou čapkou upozornila museum již před třemi lety známá aukční síň Sotheby. V rembrandtovské literatuře je o tomto později částečně přemalovaném obraze poslední zmínka v roce 1931. "Studie ženy s bílou čapkou je skutečným objevem," mohl proto říci novinářům sám van de Wetering.

Rembrandt Harmensz van Rijn (15. 7. 1606 - 4. 10. 1669) ji pravděpodobně namaloval kolem roku 1640, osm let po slavné Hodině anatomie doktora Tulpa a dva roky před Noční hlídkou. Rembrandt je v této době štastně ženat, vlastní výstavný dům na Antoniesbreestraat v Amsterdamu a je doslova zavalen objednávkami na své obrazy, kterých za celý život vytvořil přes šest set.

Přestože slovy Rosaria Villari "se v sedmnáctém století prudce rozšiřuje umělcův autonomní prostor a vznikají nové mechanismy vztahu mezi umělcem, společností a trhem", některé věci se ani v baroku nemění. Mezi nimi i pohled na funkci umění jako takového. Umění (zvláště výtvarné) je stále považováno především za nástroj reprezentace společenského postavení či moci objednavatele.

Umělecká tvorba slouží a oslavuje, autorství není nepodstatné, ale je stále druhořadé. Malířské dílny, ve kterých kromě Mistra pracovalo vždy několik jeho žáků, fungovaly de facto jako malé manufaktury, kde na zakázku vznikala díla, považována za "autentická", i když ruka umělce, jehož jméno nesla, se jich dotkla jen letmo či vůbec. S požadavkem "pravosti" v dnešním slova smyslu přišlo až 19. století, kdy se role umělce ve společnosti radikálně změnila. Pro Rembrandtovy současníky nebyla skutečnost, že některé jeho obrazy pravděpodobně malovali jeho žáci a nikoli on, nijak vzrušující.

Čtyři rembrandtovské studie se objevily díky připravované expozici s názvem Rembrandt: The Quest of a Genius (Rembrandt: Hledání génia), jež na oslavu 400 let od jeho narození připravuje na příští rok Gemäldegalerie v Berlíně. Všechny obrazy (kromě Plačící ženy) pocházejí ze soukromých sbírek v Evropě a Americe. Jejich hodnota se potvrzením autorství nijak nezmění - až na cenu. Zůstanou stále jemně tónovanými portréty, které můžeme pro jejich krásu obdivovat více či méně, a to bez ohledu na možné pochybnosti ohledně správného jména na tabulce pod nimi.

autor: Martina Křížková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.