Postihování rasově motivovaných činů

15. srpen 2003

"Čau cikáne, Ty černá hubo!Chceš chcípnout? Zabiju tě!" volali loni v říjnu u tramvajové zastávky Palmovka čtyři mladíci na tehdy 17letého Roma Marka Poláka, studenta obchodní akademie a výhrůžku v zápětí bezmála splnili. Po úderech pěstmi chlapec upadl na zem, kde do něho kopali a podle výpovědi postiženého se mu jeden z nich, trháním za hlavu, patrně snažil zlomit vaz.

Hocha, který nestačil utéct k nedaleko bydlící babičce, zachránila projíždějící policejní hlídka a brutální útočníky zadržela. Napadený skončil s otřesem mozku, tržnou ranou na temeni a zhmožděninami po celém těle. Dodnes se prý bojí večer na ulici. Divit se mu těžko můžeme

Při pátečním soudním líčení četla soudkyně z výpovědi nejstaršího z nich na policii bezprostředně po zatčení: "Udělal jsem to, protože jsem rasista". U soudu ovšem kvarteto rasistické pohnutky striktně odmítalo, prý šlo o běžnou rvačku, která neměla rasový motiv. Aby ne, když už jim to jistě dávno poradili právníci. Vrcholně zavrženíhodné chování ale soud nepotrestal tak přísně, jak by se snad dalo čekat.

Nyní 19letý iniciátor napadení dostal 3 roky se čtyřletou podmínkou, zbylí 3 pak rok a půl s podmíněným odkladem na 2 roky. V době spáchání činu jim bylo totiž teprve 17 let. Soud je přitom všechny shledal vinnými z pokusu o ublížení na zdraví s rasovým podtextem a také z výtržnictví. Jeden z nich se po rozsudku vztekle obořil na dotazující se novináře slovy: "Jděte do hajzlu". Můžeme si pomyslet, že bude-li tak pokračovat, do podmínky nejspíš, tak říkajíc, "spadne".

Připomeňme, že státní zástupkyně obžalovala mladé muže, samozřejmě zástupce bílé populace, z pokusu o těžkou újmu na zdraví s rasovým podtextem, za což může soud uložit trest v rozmezí od 3 do 10 let vězení. V případě mladistvých se ovšem sazba automaticky snižuje na polovinu. Ale také dodejme, sama státní zástupkyně Hana Vrbová pro obžalované žádala podmíněné tresty vzhledem k nízkému věku útočníků i k tomu, že doposud nebyli trestáni a chtěla také, aby tresty byly vyměřeny ve spodní hranici sazby. To vše se také stalo.

Je téměř jisté, že ve vězení by se nejstarší z rasistů ocitl ve společnosti, která by jej asi ještě víc zdeformovala. Zatímco takhle má jak on, tak jeho kumpáni, ještě šanci prohlédnout a už nikdy nic podobného neopakovat. Nevíme ovšem, z jakého prostředí pocházejí, zda navzdory svému tvrzení nepatří k vysloveně agresivním skinheadům a naopak, zda se ještě mohou změnit a něco v nich incident, dopadení a soud vlastně zanechaly. Přimlouvat se za tvrdší trest je jistě sporné a říci by k tomu mohl víc expert, nejspíš psycholog, pokud nějakému prošli útočníci rukama. Zároveň se ale povaha napadení jeví dost otřesně a člověku se skoro chce říci, takoví útočníci měli být odsouzeni přísněji. A člověku také vytane na mysli, že je případ dalším příspěvkem k diskusi o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti.

A samozřejmě kauza vyvolává poměrně široké asociace. Rasistických útoků už jsme zažili za posledních 13 let mnoho a dobře víme, že soudy rozhodovaly většinou rozpačitě. V některých případech skoro alibisticky. Skeptikové si pomyslí, že snad bude muset dojít k nějakým dalším úmrtím, než se justice začne stavět k nejagresivnějším rasistům přiměřeně tvrdě. Neboť jak se zdá, snaha brát ohled na mladé a dosud netrestané muže, schopné ale zarážející brutality, se zatím spíš míjí účinkem. Pokud by padaly v podobných případech nepodmíněné rozsudky s vyššími sazbami, možná by to nějaký účinek naopak mělo. Ale obecně jde o problém širší, přičemž rány pěstmi a kopance okovanými botami do hlav, či dokonce používání rozličných zbraní, jsou jen jeho děsivým vrcholem.

Ten má ovšem velmi silné zázemí a to v podstatě tolerované, totiž v rasistických projevech, které se ještě odbývají bez násilí, nicméně k němu evidentně vedou. V takřka masovém měřítku je známe z fotbalových ochozů, když primitivní fanoušci nadávají do opic a černých hub fotbalistům z Afriky, ale i Jižní Ameriky. Vedení klubů i fotbalový svaz se ale schovávají za prázdná slova bez činů. Možná se čeští fotbaloví činovníci probudí, až se na některém tuzemském stadionu odehraje něco podobně skandálního jako u sousedů. Po utkání reprezentací Slovenska a Velké Británie vypukla mezinárodní ostuda, ke které se muselo vyjadřovat až Ministerstvo zahraničních věcí.

A je třeba si uvědomit, vlajkonoši, házející banány na sportovce s černou pletí, nespadli z nebe, ale jsou produkty části společnosti, která chová, třebaže více méně skrytě, rasistické přesvědčení a velmi dobře vidí, že se to, takříkajíc, může. A od toho už pak vlastně k útoku, podobnému onomu z Palmovky, který mohl docela dobře skončit smrtí, není vůbec daleko. Své by k tomu mohl říct jeden z nepovolanějších státních zaměstnanců, totiž vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab, který se před časem v pražském metru zastal muže napadeného zřejmými rasisty a odnesl si několik ran. A své by po každém veřejném projevu rasismu měli rozhodně říkat politikové.

Člověk se totiž neubrání dojmu, že většinu z nich nerozrušily ani ty nejkřiklavější kauzy, když nepočítáme rasově motivované zabití zahraničního studenta, po kterém se na krátkou chvíli politici předháněli, ovšemže za asistence kamer, v rezolutních odsudcích, ale to už je poměrně dávno a stejně to zavánělo jen prázdným divadlem pro vesměs lhostejnou veřejnost.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.