Postavit se nespravedlnosti je možné za každého režimu. Nikdo nikoho nenutí být soudcem, říká k Fremrově kauze Hilšer

Snaha vyrovnat se s nespravedlivými rozsudky minulého režimu začala už po jeho pádu. „Kdo ale tu debatu tehdy mohl vést? Kdo mohl dělat posudky na ty, kteří se v režimu angažovali tak, že porušovali základní lidská práva? Ti, kteří byli stejně namočení,“ vysvětluje Janů.

Hilšer souhlasí, že porevoluční situace byla pro zjednávání nápravy křivd velmi obtížná a uvádí příklad. „Komunistická justice, která vedla kádrové posudky na tyto soudce, je pak vydala těmto samotným soudcům.“

Soudce a učitele nemůžete vyměnit do rána, v krátké době. To zavání zhroucením systému.

Ivana Janů

Tlustou čáru udělat nejde, pokračuje senátor. „Byli jsme teď konfrontováni s tím, že kandidát na ústavního soudce má ve své minulosti případy, o kterých se teď debatuje. Musíme se tomu postavit, ne to zametat pod koberec. To by potvrdilo, že k vyrovnání nedochází.“

Nelze prý zpochybnit, že Fremr je výborný právník se zkušenostmi z vysokých i mezinárodních soudů včetně Haagu a Rwandy. „Ale kauzu Olšanské hřbitovy jsme neznali my, ani prezident, a byla neočekávaná. A na jmenování ústavního soudce závisí nejen spravedlnost, ale i důvěra veřejnosti v právní stát,“ varuje právnička.

Diskuze o profesionalitě pana Fremra asi není, ale je problém s morální integritou.
Marek Hilšer

Soudce musí být schopen a mít odvahu bránit spravedlnost a základní lidská práva za všech okolností. „Ústavní soudce se může ocitnout v opozici vůči prezidentovi, který ho jmenoval. A když se dostane do rozporu svědomí soudce s kauzou, kterou řeší, tak musí být schopen třeba i odejít do jiného povolání,“ vyzdvihuje nutnost mravní integrity Ivana Janů.

Čtěte také

Nevadí mi tolik zlá slova zločinců, jako mlčení čestných lidí, říká Robert Fremr, který soudil rwandskou genocidu

„Existuje pojem zákonného bezpráví, které se řešilo zejména po válce v Německu. Ukázalo se, že není možné soudit podle toho, co je psáno, ale že existuje spravedlnost jako taková. Kdo se poddá a nesleduje ji, tak se proviňuje. A trápí mě, že i dnes slyšíme, že se soudci nemohli proti systému postavit. Ten ale nikoho nenutil být soudcem,“ shrnuje Marek Hilšer.