Poslanci versus ČT

29. říjen 2003

Noviny bezmála tři roky po takzvané televizní krizi zase hlásají: Poslanci válčí s Českou televizí. Česká televize odvysílala jednu kritickou reportáž, v níž fejetonovou formou kritizovala práci poslanců a finance České televize jsou v ohrožení.

"Jestli někdo bez relevantních důvodů označí senátory a poslance slizkým hmyzem, nemůže čekat vstřícnost. To je lidské", řekl ministr kultury Pavel Dostál, který se doposud vždy České televize zastával a prosazoval i zvýšení koncesionářských poplatků. Jestli má Česká televize peníze na takovéto ptákoviny, tak odmítám vůbec uvažovat o nějakém zvýšení reklamy nebo koncesionářských poplatků, řekl šéf komunistických poslanců Pavel Kováčik.

"Pokud Česká televize chce, aby se poslanci zabývali její finanční situací, musí se také nějak chovat", řekl místopředseda Rady České televize Ladislav Miler.

Všechna tři prohlášení zřetelně poukazují na systémové chyby. Podle zákona politikům nepřísluší hodnotit úroveň vysílání a proto má být systém nastaven tak, aby politici nemohli pracovníky České televize za kritické pořady vydírat. V Evropě proto bývá zvykem, že zvyšování koncesionářských poplatků se děje automaticky, když index spotřeby, měřený nezávislou institucí, překročí jistý počet procentních bodů. Parlamenty pak jen formálně odsouhlasí zákon, který výběr umožňuje. Poslanci nemohou a nesmějí předepisovat novinářům, jak se mají chovat, protože v demokracii nejsou majiteli státu. A fejeton jako žánr vždy pracuje s nadsázkou a nelze mu tudíž vyčítat subjektivitu, protože právě na ní je postaven.

Podobně nesystémový je i postoj místopředsedy Rady České televize Ladislava Milera. Role těchto rad nikde v Evropě není kontrolní, ale ochranná či obranná. Ve staré Evropě členové těchto rad mají za povinnost bránit instituci, v jejíž radě jsou, před vlivem politiků a různých lobby, a ne jí kárat a přikazovat, jak se má chovat. Jestli válka mezi poslanci a Českou televizí bude pokračovat, má Česká republika šanci se po třech letech opět dostat na titulní stránky všech světových novin a v přímém přenosu i do hlavních zpravodajských relací.

Na to by si naši politici měli vzpomenout. Vztah státu k veřejnoprávním médiím v západní a severní Evropě je jedním ze základních měřítek, podle kterých se usuzuje na fungování demokracie.

Už i Poláci se nám smějí a občas připomínají, že si ale za tento stav můžeme hodně sami, když se na všechno ptáme politiků. Polská korespondentka v Praze, Barbora Sierszula k tomu ironicky před časem dodala: U nás v Polsku se na počasí ptáme výhradně meteorologů. Vy máte tendenci i počasí si nechat komentovat od Václava Klause.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.