Ponechání přímé volby prezidenta chce drtivá většina Čechů. „Nepřekvapivé,“ říká právník
Drtivá většina lidí podporuje ponechání přímé volby prezidenta. Návrat k nepřímému rozhodování by podporovalo jen 12 % dotázaných, jak ukázal exkluzivní průzkum agentury Median pro Český rozhlas. Její výzkumníci se na stejné téma lidí ptali už loni v dubnu, od té doby podpora přímé volby ještě vzrostla.
Podle právníka a publicisty Tomáše Němečka to ale není nic překvapivého a dá se říci, že se přímá volba prezidenta lidem líbí. Také mají pocit, že se lépe podílejí na správě věcí veřejných, dodává ale, že je otázka, jestli pocit odpovídá realitě vzhledem k pravomocím prezidenta.
Tomáš Němeček v březnu ve vysílání Českého rozhlasu Plus řekl: „Miloš Zeman není exces, ale je vynikající ilustrace toho, jak se přímo volený prezident má logicky chovat, tedy oslovovat své volitele, a může zcela ignorovat parlament, protože proč by se jím zabýval.“
Nyní k tomu dodává: „Tradiční parlamentní volba vedla k výběru kandidátů konsensuálních, přímá volba vede k vybírání kandidátů polarizujících. Přímá volba produkuje například takovéto výsledky, parlamentní volba vedla například ke zvolení Václava Havla nebo Tomáše Garrigua Masaryka.“
U některých voleb můžeme pozorovat velmi nízkou účast, například u těch evropských nebo senátních. Čím to je, že prezidentské volby mají tak velkou prestiž, že volí kolem 60 % voličů? „Je to úřad, který těží z tradic ještě starších, než jsou prvorepublikové. Je napájen u samotných kořenů českého státu, přičemž po staletí se hlava státu vybírala nepřímo, tedy prostřednictvím poměrně malé skupiny volitelů. My jsme se rozhodli prudce zvýšit počet volitelů na miliony a tím jsme prudce snížili počet volitelných na hrstku lidí,“ říká Němeček.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
