Pondělíček: Trump jednání protahuje a úspěchy předstírá. Není geniální vyjednavač, zjišťují voliči

Kreml podle něj nemohl během posledních vyjednávání nabídnout žádnou novou myšlenku, která by vedla ke skutečnému řešení války na Ukrajině.

Čtěte také

Velký americký obrat? Proč se teď Donald Trump přiklání víc k Ukrajině než k Rusku

„Alespoň z veřejných vyjádření, která jsme slyšeli ohledně toho setkání, tam nic nového není. Kreml dál používá svůj úřednický jazyk, že je potřeba ‚respektovat realitu na bojišti‘ a že jsou připraveni jednat o míru v okamžiku, kdy budou naplněny cíle toho, čemu říkají speciální vojenská operace,“ shrnuje Pondělíček.

Upozorňuje ale, že to Rusové říkají už od roku 2022. „Jestli se tam něco posunulo za oponou, to je asi v tuto chvíli těžko hodnotit,“ říká o nejnovějším vyjednávání.

Steve Witkoff byl v Moskvě už poosmé. „Prezident Donald Trump hodně funguje na bázi osobních vztahů a osobní důvěry, řekl bych, že si loajalitu cení především. Proto tam posílá Witkoffa a Kushnera, protože to jsou lidé, kterým věří, že ho ‚nezradí‘ a zároveň možná i věří tomu, že mají nějaký vyjednávací talent – že Vladimira Putina k něčemu přesvědčí,“ vysvětluje si Pondělíček sestavu delegace ze Spojených států.

Realitní byznys

Donald Trump si ale cení i úspěchu. Podle Pondělíčka může uznat, že odkládání míru je chyba vyjednavačů a vyměnit je, nebo říct, že pozice jsou v tuto chvíli nesmiřitelné a že vyjednávání ukončuje, dokud se ruský přístup nezmění. „On ale neudělá ani jedno, protože to prostě miluje. On to dělá i v případě Íránu: Už brzy bude mír, už za týden, možná už za dva. Vlastně to protahuje a úspěchy spíš předstírá,“ všímá si amerikanista.

Čtěte také

Trump je kvůli Hormuzu v úzkých a před volbami potřebuje úspěch, myslí si odborník na USA Klvaňa

Od začátku tak sledujeme, že si s tím obě země vědomě hrají. „Rusko ví, že si toho může dovolit víc než Ukrajina, ale hraje se o černého Petra – kdo bude v Trumpových očích tím, kdo ten mír kazí a kdo mu překáží,“ analyzuje expert.

„Trump preferuje co nejrychlejší ukončení, jemu je jedno, jaká bude linie, jaké budou kompromisy. Chtěl by ten mír co nejdříve, aby mohl říct, že měl úspěch,“ připomíná s tím, že podle něj Trump v tuto chvíli neukazuje, kde jsou červené linie, které nelze překročit. „Samozřejmě nelze úplně vyloučit, že je to snaha vyhnout se ultimátům, která by pak Amerika nemohla naplnit,“ dodává.

Konflikt na Ukrajině podle Pondělíčka Trump může vidět jako realitní byznys, v němž se pohyboval před zvolením do Bílého domu: „Prostě potřebujete dosáhnout nějakého výsledku. V jeho případě je to mír, protože to je to, co slíbil. Sám se dostal pod tlak, když říkal, že to bude jednoduché.“

Co na to voliči?

V listopadu čekají Spojené státy volby, takzvané midterms. Trumpovi voliči ale touto dobou nejspíš chápou, že se prezidentovi nedaří být mírotvůrcem silou tak, jak si původně mysleli, míní amerikanista. 

„V RealClearPolitics, agregátoru průzkumu veřejného mínění, si člověk může rozdělit jak voliči věří prezidentovi v konkrétním tématu. Když se podíváme na rusko-ukrajinskou válku, tak je hluboko v červených číslech. Nemyslím si ale, že zrovna ta válka na Ukrajině rozhodne midterms,“ soudí.

„Daleko větší vliv bude mít válka s Íránem, potažmo ekonomické následky, které má pro Američany,“ doplňuje s tím, že té se Američané účastní narozdíl od války na Ukrajině přímo.

Čtěte také

Bříza: Trump je fascinován obranou Ukrajiny i dálkovými údery vůči Rusku. Přesvědčuje ho to, že je potřeba Ukrajině pomoct

Mnozí Američané podle Pondělíčka Trumpovi věřili „bombastickému vychvalování“ a možná i po zkušenosti prvního funkčního období: „Nechal si ještě poradit, měl kolem sebe lidi, kteří věděli, o čem mluví, a často ty výsledky nebyly úplně špatné. Uvěřili, že je Trump tím geniálním vyjednavačem, který všechny ty problémy rozetne. A ono se teď ukazuje, že ne.“

Ani kdyby se demokratům podařilo v listopadových volbách získat Sněmovnu reprezentantů, amerikanista nečeká, že by předložili hned vlastní zahraniční program, jak si s těmito konflikty poradit.

„To můžeme očekávat spíš, až se začnou tříbit kandidáti na prezidentskou funkci v roce 2028, protože zahraniční politika je hodně doména exekutivy a oni to tak i vnímají. Kongres ji samozřejmě koriguje, ale jinak je zahraniční politika skutečně je víc věcí exekutivy,“ uzavírá.

Jakou zahraniční politiku by tlačili demokraté? Jak se propíše do listopadových voleb rozdělení uvnitř této strany? A co by znamenalo pro Trumpa, kdyby získala většinu? Poslechněte si celou Osobnost Plus.