Pomník pro Karla Kryla zatím v nedohlednu

Svá nejlepší léta prožil v emigraci, a když se vrátil domů, lidé ho už nechápali. To je osud, který potkal mnohé a nevyhnul se ani Karlu Krylovi. Je to paradox, ale když stál v listopadu 1989 na balkoně nad Václavským náměstím, davy lidí vybuchovaly nadšením. O pár měsíců později jeho nové texty nikdo nechtěl slyšet a Karel Kryl zase nechtěl hrát ty staré z doby sovětské okupace Československa.

Příbuzní a přátelé Karla Kryla už rok dávají dohromady sbírku na Anděla. Jde o bronzovou sochu od kamaráda z Mnichova, kterou si zpěvák přál mít na hrobě, aniž by tušil, že se nedožije ani padesátky. Proto jeho někteří příbuzní a přátelé založili Nadační fond a vyhlásili veřejnou sbírku, aby na sochu získali peníze. Mezi zakladateli je i Krylova neteř Karla Štruncová.

Krylova manželka Marlen, která vlastní velkou část pozůstalosti a také autorská práva, se na sbírce odmítla podílet. Stejně tak Krylův mladší bratr Jan. Veřejná sbírka na sochu zatím vynesla necelých 100 tisíc korun, sochař z Mnichova její cenu odhaduje na 700 tisíc. Otázkou je, jestli by si Karel Kryl, nepřítel všech pomníků neznámých vojínů, podobnou sochu přál...

Sošku Anděla vytvořil velmi dobrý Krylův přítel z Mnichova Karel Fron, kvůli kterému se novinář Kryl přestěhoval ze solidního bytu v Anglické zahradě, který vybralo Rádio Svobodná Evropa, do rušné a lehce zanedbané čtvrti Haidhausen. Tady se scházeli emigranti a právě ke Karlu Fronovi zpěvák často chodil.

Jak to dopadne s Andělem pro Kryla tak není vůbec jasné. Původně ho chtěli přátelé a příbuzní odhalit k nedožitým 70. tým narozeninám. Ve sbírce ale pokračují a věří, že se jim to brzy podaří a zřejmě ji umístí v Brně nebo Bechyni, kde Karel Kryl chvíli žil a kde o ni mají zájem.

Vraťme se zpátky do porevolučních let, kdy Karel Kryl brázdil s kytarou Československo a jeho věrní posluchači mu pomalu přestávali rozumět. Zpěvák táhl dlouhé koncertní šňůry a potřeboval schopného řidiče, který uměl německy. Kryl totiž nikdy nevlastnil řidičský průkaz. Tím řidičem byl Vlastimil Štrunc ze Zbiroha u Rokycan, který měl tu výjimečnou možnost sledovat, co se kolem Karla Kryla odehrávalo.

Truhlář Vladimír Štrunc se Karlu Krylovi dostal přes svou manželku Karlu, neteř Karla Kryla. Ta dodnes vzpomíná, jak byl strýc po návratu z emigrace překvapený českým a slovenským publikem.

Zklamání Karla Kryla nad porevolučním kvasem v Československu bylo zřejmé i z jeho textů. V archivu Českého rozhlasu se zachovalo několik nahrávek, ve kterých Kryl komentuje aktuální společenské dění. Ta poslední pochází u roku 1994, šest týdnů předtím, než Karla Kryla skolil v Mnichově infarkt.

S Karlem Krylem se setkal za podstatně dramatičtějších okolností student Marek Irgl, kterému se v létě 1988 podařilo vycestovat na západ. V Anglické zahradě v blízkosti Rádia Svobodná Evropa s ním natočil hodinový rozhovor. Záznam je unikátní tím, jak Kryl popisuje nesnáze vydávání desek, na kterých pravidelně prodělával.

Rozhovor z roku 1988 byl určený pro samizdat v Československu. Jeho autor a pozdější hudební publicista Marek Irgl ho natáčel ve svých 21 letech a vzpomíná, jak ho novinář Kryl učil zacházet s nahrávadlem. Také si vybavuje rozpoložení Karla Kryla.

Karel Kryl sice po návratu do Československa zažil hvězdné chvíle, ovace však byly velmi krátké. Básníka s kritickými názory na budování kapitalismu náhle nikdo nepotřeboval. Kryl hluboce nesouhlasil s tím, že komunisté neskončili na lavici obžalovaných.