Polský misionář Grzegorz v Zambii. Lidem přinášíme rozvoj
Takzvaná krize náboženství se týká Evropy. Téměř vůbec se netýká Afriky, kde si vzájemně "konkurují" islám, křesťanství a tradiční přírodní náboženství.
Odhlédneme tentokrát od fanatických projevů nábožensky motivovaných ideologií a od terorismu. To, jak silně prožívají náboženský rituál afričtí venkované, bylo patrné při jedné loňské adventní mši v Zambii.
Po asi hodinové cestě terénním autem po prašné nerovné cestě zastavil kněz Grzegorz ve vesnici Kanjemu. Ta se nachází ve střední Zambii, z velkých měst to mají místní nejblíže do Kabwe.
Duchovní, u místních známý jako otec Gregory, se za vítacího zpěvu ubírá v úmorném horku do ústraní pod strom, kde naslouchá zpovědím kajícníků. Ministranti a Gregoryho asistent, katechista Lawrence Chanda, rozkládají v kapli obrovskou krásnou bibli v místním jazyce bemba, pohár s mešním vínem, hostie a další propriety.
Vesničané podporují církev
Kaple je při začátku bohoslužby zaplněná, i když tu není většina ze stovek obyvatel vesnice, kde působí kromě katolíků i několik protestanských církví.
Mezi účastníky mše převažují ženy a děti. V opravdu požehnaném věku je tady jediná paní - lidský život na zambijském venkově končí o dost dřív než v Česku.
Bohoslužba má klasický spád - kázání polského kněze v rodné řeči domorodců střídají sborové i sólové zpěvy. Atmosféra je proti evropským zvyklostem temperamentnější, nejen díky bubnování. Před oltářem jedna žena kojí, pod ní leží na zemi a spí tři starší děti.
Obřad vrcholí svatým přijímáním, vesničané přinášejí správci farnosti dary, kterými projevují vděk za jeho duchovní i materiální péči. Na hromádce se ocitají oříšky, trsy banánů, sladké brambory, cukr či vejce.
Otec Gregory si štědrosti vesničanů váží. „Je to dobré znamení, že tito chudí lidé cítí odpovědnost a podporují církev. Uvědomují si, že jim kromě svátostí, jako je křest, nebo požehnání sňatků, přinášíme rozvoj. Často vozí misijní auto nemocné lidi na kliniku. Pro obyvatele v hloubi buše je to jediná možnost, jak se dostat do nemocnice," říká kněz.
Grzegorz alias Gregory žije v Zambii 19 let. Jeho první předchůdci, katoličtí misionáři, přišli do tehdejší severní Rhodesie před sto lety. Z toho důvodu je podle Gregoryho víra mnohých Zambijců nepevná, byť se projevuje živelně. Polský kněz se snaží budovat se sousedy a farníky důvěrné vztahy pozvolně, s trpělivostí.
„Žijí tady chudí farmáři. Proto je jako farář podporuji. Snažíme se potkávat někde na půl cesty. Místní přispívají z toho mála, co mají. Když komunita nemůže přispět penězi, požaduji po nich práci. A lidé jsou ochotní. Já se snažím shánět peníze v Polsku i jinde. Farnost Mukonchi finančně podpořila i česká vláda prostřednictvím ambasády v sousedním Zimbabwe," řekl kněz.
Většina Zambijců vyznává křesťanství
Náboženský rituál je pro zambijské venkovany vytržením z monotónního životního rytmu. Do nejbližšího města je to asi 3 hodiny jízdy autem, dívky a mládenci před kaplí jsou i v hloubi buše čistě oblečení. Pokoušejí se hrát na banjo vyrobené ze starých součástek. Ženy naplňují barely vodou z nové studny. Hlavním zdrojem obživy je pěstování kukuřice a bavlny, i chov skotu a koz.
Asi dvacetileý učitel Stefan ukazuje školu pro stovky dětí ze širokého okolí, v níž vyučuje starší žáky občanskou a náboženskou výchovu. Naproti škole je jeho domek, mladý kantor si stýská, že tam s ním nebydlí žádná žena...
Velká většina Zambijců vyznává křesťanství a víra jim pomáhá překonávat životní strasti včetně předčasné smrti blízkých, která není v zemi kvůli epidemii HIV nebo malárii ničím výjimečným.
Jako v řadě dalších afrických zemích i v Zambii působí mnoho křesťanských denominací. Velký vliv mají i různí charizmatici. Jeden takový kazatel promlouvá v autobuse na začátku cesty a než od cestujících vybere peníze a vystoupí, dostává se téměř do extáze.
V provinčním městě Mongu je aktivních asi třicet protestantských církví. Jejich pastoři se pravidelně setkávají a diskutují o společných pracovních problémech.
Když se k nim připojil nováček Lagos, začal od kolegů slýchat povzdechy nad tím, jak jejich ovečky nechodí do kostela a mají mnoho poklesků. Díky tomu si uvědomil, že naráží na stejnou realitu. S pocitem, že v tom není sám, se mu ulevilo...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
