Polské nakupování aneb proč to neumějí naši politici?

25. červen 2003

Jedna letu a navíc i bojeschopná nadzvuková stíhačka přišla polskou státní pokladnu podle středečního směnného kurzu na jednu korunu a třicet šest haléřů. Ano, slyšíte dobře. Zatímco se čeští politici šest let přetahují o desítky miliard na jejich nákup v procesu, obtíženém zásadním podezřením z korupce, někdo jiný kupuje třiadvacet stíhaček po koruně třiceti.

Dvacet tři provozuschopných a pro normy Severoatlantické aliance alespoň částečně upravených stíhaček ruské výroby Mig-29, prodalo v úterý Německo Polsku za symbolické jedno euro. Jejich atest přitom platí až do roku 2014. Polsko k nim dostane i všechny náhradní díly a výměnné bloky přístrojů a mechanických částí. Všichni jsou spokojeni. Německo chce v dohledné době zmenšit vojenské letectvo a vyzbrojit ho novými stíhačkami Eurofighter. Pro provozně drahé Migy, zděděné po NDR, nemá i přes provedenou modernizaci uplatnění. Polsko zase nemá na stíhačky nové generace peníze. Třiadvacet Migů doplní podle dubnového kontraktu v příštích třech letech osmačtyřicet amerických letounů F-16.

Americké dodávky zahrnují i kompletní výzbroj, dodávky náhradních dílů a, co je mimořádně důležité, i výcvik a společná cvičení polských pilotů s jejich americkými a západoevropskými kolegy. Ofsety pro polský průmysl ve výši deseti miliard dolarů pak už lze vnímat jako vítaný bonus pro polské hospodářství. Německo na druhé straně už v loňském roce prodalo Polsku více než sto sedmdesát moderních tanků Leopard. Polské letectvo i pozemní armáda mají tímto krokem zaručeno, že nejpozději do roku 2008 budou profesionální a z technického hlediska i zcela kompatibilní s armádami Severoatlantické aliance. Spektakulárnost úterní německo-polské transakce vynikne nejvíce právě ve srovnání s upoceným krachem české armádní reformy a zvláště pak neúspěchem více než šest let se táhnoucího sporu o modernizaci vojenského letectva. Ano, už v březnu 1997 slíbila tehdejší Klausova vláda, že do konce roku vybere dodavatele nadzvukových stíhaček. Skutek utek a nové výběrové řízení vyhlásila Zemanova vláda v lednu 2001.

Už o čtyři měsíce později z něj pro jeho neprůhlednost a těžké podezření z korupce odstoupili všichni zájemci, až na jednoho. O rok později stejná vláda schválila úvěr na jejich nákup ve výši sedmdesáti sedmi miliard korun. Odborníci už tehdy varovali, že náklady se mohou vyšplhat přes jedno sto miliard korun. Pár dní před červnovými volbami Poslanecká sněmovna o pouhý jeden hlas neschválila návrh na financování nákupu stíhaček a Černý Petr připadl na novou Špidlovu vládu. Povodně a chaotičnost tehdejšího ministra Tvrdíka přivedly vládu k srpnovému rozhodnutí stíhačky v dohledné době nekoupit. Jaroslav Tvrdík potom ještě zapomněl švédsko-britskému konsorciu sdělit, že se hledá jiné řešení a bez jakýchkoliv konzultací začal jednat tu s Velkou Británií, tu se Spojenými státy. Tvrdík odešel, české letectvo má pouze několik provozuschopných podzvukových letounů L-159, pár umírajících Migů 21 a z ostudy kabát. Pokud se v příštích dvou měsících nepodaří vládě prodat L-159 do zahraničí, skončí i tento projekt krachem.

Polský příklad je asi tím nejdramatičtějším kontrastem nezodpovědnosti a bezkoncepčnosti dohody neschopných českých politických stran. Česká republika ztratila díky jim v této otázce více než šest let a začíná od nuly. Po letech odkladů musí vycházet z toho, že pro příští roky nebude mít peníze na žádné, byť ne úplně moderní stíhačky. V době specializace uvnitř Severoatlantické aliance se ovšem otevírají nové možnosti.

Dokáže si však někdo představit, že by nafrněná česká politická elita souhlasila s tím, že by ochranu českého vzdušného prostoru přebralo třeba polské a slovenské letectvo, výměnou za to, že by naše jednotky pro boj se zbraněmi hromadného ničení chránily i jejich území? Těžko, zvláště, když si tohoto pro ČR tak skandálního kontrastu s polsko-německým obchodem století zatím nevšimly ani jedny české noviny nebo televize.

autor: Jan Urban
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.