Polovinu všech dodávek zbraní má Afrika z Ruska. Asi i proto se nepřipojili k západním sankcím, míní afrikanistka Horáková

Čtěte také

Libor Dvořák: Proč byl generální tajemník OSN v Moskvě a na Ukrajině v šoku

Proti se dohromady vyslovilo 40 zemí, z toho 35 z afrického kontinentu. Dalších 28 ji ale podpořilo, což afrikanistku příjemně překvapilo.

„Myslela jsem, že to bude horší. Proti byla pouze Eritrea, což je skutečně spojenec Ruska a hlavně Íránu, navíc tam panuje pro nás těžko pochopitelná diktatura. Eritrea je zemí, která se vyprazdňuje nejrychleji na světě, je tam silná militarizace společnosti a podobně,“ vysvětluje afrikanistka Katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Univerzity Palackého v Olomouci.

Afrika nesolidární?

Ani jedna z afrických zemí ale nepřijala vůči Rusku kvůli válce na Ukrajině nějaké sankce.

„Ale je potřeba rozebrat proč – jestli je Afrika tak amorální, jestli nesolidarizuje, jestli to je nějaký jiný problém než čistě humanitární záležitost,“ naznačuje Horáková s tím, že odpovědí je mix různých faktorů.

„Musíme vzít v úvahu historii afrického kontinentu, který byl z převážné většiny kolonizován moderními evropskými mocnostmi a tehdejší Sovětský svaz napomohl k vítězství tzv. národně osvobozeneckých hnutí. Proto tam panuje silná loajalita k Rusku. Některá tato hnutí jsou tam navíc dodnes u moci, což je příklad Jihoafrické republiky nebo Namibie,“ dodává. 

Čtěte také

Tři z deseti mrtvých slonů ve střední Africe nesou známky pytláctví

Mezi další důvody, proč se Afrika nechce proti Rusku vymezovat, patří nejen obchod a intervence ruského prezidenta Vladimira Putina.

„Je tady také ta reminiscence podpory národně osvobozeneckých hnutí, ale také podpora vojenská, a to jak formálně, tak neformálně.“

„Polovina všech dodávek zbraní pro Afriku jde z Ruska. To znamená, že tady jsou dnes bilaterální smlouvy mezi Ruskou federací a nejrůznějšími zeměmi, jako je Mali, Nigérie a další. K tomu jde o kombinaci oficiální vojenské pomoci a neoficiální, protože tam zasahují i privátní vojenské organizace, jako nechvalně známí Vagnerovci. To je třeba otázka Mali – kde když se stáhly francouzské jednotky, přišli Rusové,“ připomíná.

Jistým paradoxem ale podle afrikanistky je, že pro Africkou unii jsou evropské země i Evropská unie vedle Číny nejvýznamnější obchodní partner. „Ale Afričané ji sami nevnímají tak významně. Proto je potřeba zesílit propagaci, což se tedy právě děje, aby si Evropané uvědomili, že Evropa je pro ně maximálně důležitá.

Čtěte také

V Africe lidé dobře vědí, jak očkování pomáhá, u nás vymýšlíme ptákoviny, myslí si politický geograf

Když pak Horáková sledovala nálady běžného Afričana zejména na sociálních sítích, tvrdí, že jsou vesměs proruské.

„Měly jsme s kolegyní možnost oslovit některé Afričany zejména v Namibii, kam poslední dobou směřuje náš výzkum. A zde je to velmi proruské právě proto, že média přebírají proruskou rétoriku. Donekonečna se opakuje narativ, podle kterého Ukrajina vždy patřila Rusku nebo Sovětskému svazu, takže je přirozené, že ji chtějí zpět. Že Rusové nikdy nekolonizovali Afriku a ví, kde se mají zastavit a že nejsou hrozbou pro svět.“

Většina Afričanů je ale chudých. „Oni nemají čas, energii ani možnosti zjišťovat informace o trpících ukrajinských civilistech,“ dodává.

Celou Osobnost Plus Lukáše Matošky najdete v audiozáznamu.