Politolog: V Íránu zatím nikdo nehladoví. Pokud bude blokáda pokračovat, situace se výrazně zhorší

Donald Trump prohlašoval, že Írán se finančně hroutí už po deseti dnech blokády. Odhad analytiků byl ale v té době daleko střízlivější. Například ekonom a univerzitní profesor z Teheránu řekl agentuře AFP, že blokáda může Íránu způsobit větší škody, pokud potrvá dva až tři měsíce. Jak se jeví situace po měsíci?

Situace v Íránu skutečně není veselá. Zejména se tam projevuje vysoká inflace způsobená logickým nárůstem ceny jakéhokoliv zboží dováženého ze zahraničí, ale samozřejmě také i zvýšenou domácí poptávkou vzhledem k panice na trhu. Ta vznikla tím, že země je napadena, je ve válce, ale zároveň to ještě neznamená, že by stát bankrotoval.

Stát má zaprvé relativně vysoké rezervy, na které ještě v tuto chvíli nesáhl, a zadruhé, velké množství lidí, kteří tam jsou, jsou zvyklí na celou řadu různých ekonomických strádání, protože Írán je více než 40 let ekonomicky sankcionován a jeho obyvatelstvo si vypěstovalo určitou míru odolnosti vůči něčemu takovému.

Čtěte také

Americké požadavky na Írán jsou nereálné a změnami ultimát Trump škodí svému cíli, říká expertka Martínková

Samozřejmě to neznamená, že tato situace může pokračovat donekonečna. To by opravdu zemi hrozil z dlouhodobé perspektivy ekonomický kolaps, ale zatím tomu nic nenasvědčuje.

Osmdesát procent příjmů plyne Íránu z prodeje ropy. Ten je teď velmi omezený. Může se Írán přesto snažit přepravovat ropu do Číny přes železnici? Může to ekonomiku země nějaký čas ještě podržet?

Určitě nějaký čas ano. Írán ještě před válkou vyslal ohromné množství tankerů do mezinárodních vod, které nyní zásobují jihovýchodní Asii. Írán prodává ropu, která už je někde na moři, a nemá tedy problém s americkou blokádou. Navíc ta není úplně neprodyšná. Zejména lodě plující do Číny nebo přímo čínské lodě jí nadále v podstatě proplouvají.

Blokáda je stoprocentní pouze na papíře, ale v realitě má své mezery a je otázkou, zda to není přece jenom věcí americké ochoty dostávat se do přímé konfrontace právě s Čínou, zvlášť před blížící se návštěvou Donalda Trumpa v Čínské lidové republice. Írán je i nadále schopen v omezeném množství prodávat. Ale ano, příjmy z ropy nejsou v tuto chvíli dostačující.

Rostoucí ceny léků

Vy jste říkal, že lidé v Íránu jsou zvyklí na ledacos, přesto rostou ceny potravin, lidé přichází o práci. Jak se blokáda propisuje do běžného fungování státu?

Blokáda je pouze jedním střípkem celé té mozaiky. Skutečnost, že Írán se rozhodl z vojensko-strategických důvodů odříznout od světového internetu, způsobila nárůst nezaměstnanosti, protože dva miliony profesí bylo závislých na komunikaci s vnějším světem, ať už z hlediska marketingu, prodeje nebo čehokoliv dalšího. Tito lidé fakticky přišli o příjmy.

Čtěte také

Jan Fingerland: Trump v pokeru o Hormuz vytáhl novou kartu

To je další skupina lidí, dva miliony z 90milionové populace není vůbec málo. A do toho právě ty zvýšené ceny prakticky všeho způsobují, že lidé musí sahat do rezerv. A je to dáno tím, že ano, na několik měsíců to asi pro ně ještě může být akceptovatelné, ale z dlouhodobého hlediska už se tyto rezervy vyčerpají.

Je otázkou, jak k tomu přistoupí stát, protože i ten má v pokladně relativně prázdno. Na druhou stranu je tady celá řada nestátních institucí, což je hodně íránské specifikum. Jedná se především o náboženské nadace, které spravují pohádkový majetek, a s nimi se může počítat pro případ krize.

V momentě, kdy už i státní pokladna bude na dně, tak tyto náboženské charitativní organizace mohou začít využívat svůj majetek. Zatím tento scénář nenastal, ale je možné, že v následujících týdnech na něj dojde.

Takže upozornění, která vydal Červený kříž společně s Červeným půlměsícem už v průběhu března, tedy že konflikt má humanitární důsledky, platí, nebo neplatí?

Samozřejmě platí především pro tu nejchudší vrstvu obyvatelstva, střední třída trpí, ale je to pro ni ještě stále únosné. Ale ti nejchudší zase mají možnost využít toho záchranného polštáře, ať už ze strany státních subvencí, nebo právě náboženských charitativních organizací.

Čtěte také

Jan Fingerland: Trump vyvolal na Blízkém východě rozpaky

Když to řeknu úplně jednoduše, v tuto chvíli v Íránu nikdo nehladoví, ale cena prakticky všeho je taková, že některé druhy zboží dováženého ze zahraničí, třeba i farmaceutické produkty, jsou extrémně drahé. Tím pádem si každá rodina bude muset hodně rozmyslet, jestli si koupí k obědu maso, anebo Paralen.

Nicméně plán Donalda Trumpa vyhladovět Írán nebo ho dovést ke kolapsu se zatím nekoná. Co by se podle vás muselo stát, aby se Írán podvolil jeho požadavkům?

Írán v tuto chvíli propočítává své možnosti. Politický režim, který tam je, udělá všechno pro to, aby přežil. To je jeho primární cíl. Zároveň ale chce vyjednávat se Spojenými státy jako rovný s rovným a tímto způsobem nabízí v rámci různých programových dohod prohlášení vůči Spojeným státům.

Jinými slovy, Íránci se nebudou tlaku podvolovat. Ostatně mentalita režimu i národa, svědčí o tom, že nic takového fungovat nebude. Ale zároveň tu dohodu nutně potřebují, protože byť ten stát ustál silný vojenský úder ze strany Spojených států, tak pořád se potřebuje hospodářsky nadechnout a v rámci nějaké konfliktní obnovy nebo právě dlouhodobého trvalého vztahu íránský režim potřebuje odstranit mezinárodní sankce.

Potřebuje mít přístup na světové trhy, aby se ekonomika mohla nadechnout a mohlo dojít ke konfliktní obnově. Pokud toto íránská diplomacie zvládne, tak to tamní politické zřízení ustojí a nedojde k žádné zásadní změně.

Pokud ale blokáda nebo konflikt zamrznutý fakticky v té podobě, v jaké je, bude trvat následujících několik měsíců, tak přijdou skutečně těžkosti. Ne ani tak ze strany samotného politického zřízení, to vypadá odhodlaně, ale ze strany lidí, kterým se bude dařit hůř a hůř.