Politika nejen zhrubla, ale je kýčovitá, zlobí se Weiss. Přibývá emocí a osobních útoků, dodává Gregor

8 fotografií

Je z vašeho pohledu dnešní česká politika hrubší, než byla před 20 nebo 30 lety?

Miloš Gregor: Ano, je. K tomu bych ale musel přidat poznámku pod čarou, že před těmi 20, 30 lety, nebo i když to vztáhneme třeba k první republice, to nebylo úplně ideální.

My máme možná tendenci si minulost trošku idealizovat, i na základě toho, jak o ní přemýšlíme a z jakých zdrojů se o ní dozvídáme, protože zpravidla se do historických análů dostanou nějaké velké události, ne ty každodenní šarvátky mezi politiky.

Takže z mého pohledu je hrubší, než byla, ale zároveň neplatí to, že se dříve jednalo o čaj o páté britských gentlemanů.

Čtěte také

Máme jít příkladem, hájí Papajanovský zákaz alkoholu ve Sněmovně. Slovák: Nejsme opilci, hlídáme se navzájem

Martin Weiss: Pocit, že je dneska hrubá, je samozřejmě dost intenzivní, když si člověk vybaví vyjádření, z nichž jste dříve citoval. Nicméně můžeme si vzpomenout na to, že tady byly doby, kdy tu byl třeba Jiří Paroubek, který si na jednu stranu počínal docela drsně v politice – i když nešlo třeba o výrazy, které používal, ale o celkový způsob komunikace, vystupování na veřejnosti a řízení své strany.

Na druhou stranu, právě Jiří Paroubek třeba absolvoval pravidelné házení vejci na mítincích, což je vlastně docela drsná věc.

Je to osobní

Třeba Mirek Topolánek svého času ve Sněmovně proslul tím, že ukazoval prostředníček, a pak vysvětloval, že ministru Kalouskovi vzkazoval, že je jednička. Neidealizujeme si českou politickou minulost, když tvrdíme, že politika hrubne?

Gregor: Ano, idealizujeme. Nemyslím si, že taková byla vždycky. Byly tu zmíněny příklady Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka. Můžeme zmínit Miloše Zemana, který si chtěl vázat stranické knížky do kůže svých protivníků, to znamená odkaz na nacistickou rétoriku už v 90. letech.

Můžeme zmínit Miroslava Sládka, což byl extremista, radikál, se kterým bylo slušné se nebavit. Ten měl zase výroky o házení lidí do Vltavy a tak dále. Takže extrémních, radikálních, společensky nepřijatelných výroků najdeme celou řadu i v minulosti. Já si jenom nejsem jist, že jich bylo tolik, kolik jich je dnes.

Promiňte, máte to spočítané, nebo je to váš dojem, že takovýchto politických útoků je dnes víc než dříve?

Gregor: Já to spočítané nemám. Podíváme-li se ale na studie, které se věnují tomu, jak se politici vyjadřují a jaká je jejich rétorika, tak ukazují vzestupný trend takzvané afektivní polarizace. To znamená, že nekritizujete oponenta na základě jeho programu, třeba jako pravičák levicovou politiku a naopak, ale kritizuje se nějaká emotivní rovina, osobní útoky a tak dále. Tak tohle je výrazně častější, než bylo v minulosti.

Nestávají se politické útoky součástí politického mainstreamu? Pan Sládek, předseda Republikánů, tehdy stál na okraji, zatímco dnes slyšíme podobné výroky od koaličních, někdy i opozičních politiků.

Čtěte také

Zeman je kronikou století, Řád Bílého lva má mít, míní Vondráček. Výborný: Není to odměna za volby

Weiss: Miroslav Sládek byl ostrakizován zbytkem politické scény, to je jednoznačné. Ona politika nejen zhrubla, ale také bych řekl, že je v rámci té hrubosti velice kýčovitá a komunikace je často neplodná.

Vysoké procento komunikace některých našich předních politiků je, že vlezou na sociální sítě nebo do televize a řeknou: Podívejte se, co tamten řekl hrozného. A vystavují toho druhého. Když se na to chvíli díváte, tak vás napadne: Hele, on kdyby neměl toho druhého, tak vlastně nemá co říct.

Aby to bylo jasné, teď máte na mysli jak koaliční, tak opoziční politiky?

Weiss: Ano, jak koaliční, tak opoziční politiky. Pak je tady, myslím, jedna věc, kterou jenom zmíním, která je naprosto banální, že je tu efekt sociálních sítí posledních deseti let, na kterých často prostě lidé říkají to, co dřív taky říkali s kamarády nebo v hospodě, ale dneska to každý vidí.

Plus se tím lidé i navzájem hecují, nebo si takříkajíc dávají svolení navzájem k tomu, aby se vyjadřovali hruběji. Ale jak říkám, je tady efekt toho, že to, co tady možná bylo dřív, je víc vidět.

Poslechněte si celé Pro a proti z Letní filmové školy V Uherském Hradišti. Ptal se Lukáš Matoška.