Politické vězně vysvobodil z Vietnamu nátlak USA

21. října 2014 tento prominentní blogger, zakladatel vietnamského Klubu nezávislých novinářů, odletěl do Los Angeles. Letenku mu koupila vietnamská vláda a na letiště ho přivezli z věznice.

Rodina, která zprávy o jeho zhoršujícím se zdravotním stavu dostávala zprostředkovaně, se o jeho odletu dozvěděla až před vycestováním, uvedla pro Radio Free Asia jeho exmanželka. Spojit se s ní a se synem se Nguyen Van Haiovi povedlo až během mezipřistání v Hongkongu.

Z 5 měsíců bylo 12 let

Původní trest 5 měsíců pro bloggera Dieu Cay nebyl zdůvodněn, nastal však krátce po založení Klubu nezávislých novinářů. Trest přešel do dalších 30 měsíců vězení, tentokrát za údajné krácení daní. V roce 2010 mu byl prodloužen a v roce 2012 byl znovu souzen za šíření protistátní činnosti na 12 let.

Předčasné propuštění z výkonu trestu je přičítáno nátlaku USA, jak připomínají americké ABC news, ale pro Český rozhlas Plus to potvrdil i sám Nguyen Van Hai. „Zástupce amerického ministerstva zahraničí mě navštívil ve věznici. Sdělil mi, že americká vláda vznesla požadavek, aby mě propustili. Vietnamská strana požadovala, abych po propuštění odjel do USA. K propuštění je donutil americký nátlak.“

Pozice Nguyena Van Hai je unikátní v tom, že ho respektují svobodychtiví Vietnamci v jeho zemi, ale i někdejší jihovietnamští i severovietnamští uprchlíci a migranti. Mezi těmito skupinami nepanuje vždy shoda. V roce 2013 byl blogger Dieu Cay v nepřítomnosti oceněn Výborem na ochranu novinářů (CPJ).

„Budu nadále pokračovat v aktivitách souvisejících s Klubem nezávislých novinářů, prosazovat svobodu tisku, svobodu projevu a ochranu lidských práv ve Vietnamu.“

Do Thi Minh Hanh s redaktorkou Danielou Vrbovou|foto: Daniela Vrbová

Za zprávu na internetu jiná věznice

Během šestiletého trestu prošel 11 věznicemi, opakovaně držel hladovku a objevily se zprávy o jeho podlomeném zdraví. Nguyen Van Hai potvrzuje, že vězeňský pobyt jeho zdraví narušil, nyní je prý v pořádku.

„Protestoval jsem proti represivnímu režimu ve věznicích. Požadovali jsme změnu výkonu trestu v souladu s trestním zákoníkem a také informování rodin a médií. Pokaždé, když se na internet dostaly zprávy o situaci v dané věznici, přemístili mě do jiné. Celkem jsem tedy prošel 11 věznicemi…“

Zpráva Human Rights Watch za rok 2014 opakuje, že vietnamské soudy postrádají nezávislost a podléhají diktátu komunistické strany. S cílem dospět k politicky rozhodnutému rozsudku dochází k nestandardním postupům.

K nim je možné řadit i bití a týrání při policejních výsleších a ve vyšetřovacích vazbách. Své o tom ví usměvavá, ani ne třicetiletá Do Thi Minh Hanh. Do vězení ji na 7 let soud poslal za to, že se v továrnách na obuv a na plastové výrobky pokusila organizovat odbory a protestovala proti nedodržování základních práv dělníků.

„Verdikt zněl tak, že jsme narušili veřejný pořádek s cílem provést státní převrat. To je paragraf 89 trestního zákoníku.“ Paragraf 89 je často užívaný paragraf pro kritiky režimu. Ve Vietnamu je trestné organizovat odbory.

Namísto jídla krmení pro zvířata

Vietnamský plakát

„Ve Vietnamu podléhají odborové svazy státu. Bojují spíš za státní zájmy než za zájmy dělníků. Všichni členové odborů musí být členy komunistické strany. Majitelé továren dělníky vykořisťují. Proto se zakázalo organizovat svazy, které by za dělnická práva bojovaly, protože by stát nad dělníky ztratil kontrolu. Oni budou vždycky ti slabší, a proto jim musíme pomoci.“

Do Thi Minh Hanh prošla šesti věznicemi. „Jakmile se dostanete do vězení, ocitáte se na nucených pracích. Ve vazbě, kde jsem byla, pobíhaly krysy a vypadalo to tam jak v nějakém hororu. Jídlo snad ani nebylo pro lidi, vypadalo jak krmení pro zvířata.“

V některých věznicích nebyla ani pitná voda. „Museli ji asi vzít z nějakého špinavého rybníku. O zdravotní péči se ve vězení nikdo nestará. Panuje tam korupce, dozorci rádi štvou vězně proti sobě. Využijí kolektiv vězňů, aby zaútočili na jednotlivce, ať už je to politický nebo kriminální vězeň.“

Někde je prostor na spaní jen 30 až 40 centimetrů. „Musíte spát na boku a koordinovat se při spánku s ostatními. Někdy máte štěstí a dostanete na spaní až 60 centimetrů! Ve věznici jsou i lidé s HIV, s kterými tam žijete. V jedné věznici zemřela jedna spoluvězenkyně na AIDS a pro výstrahu nám mrtvolu nechali v cele.“

Mezi politickými a běžnými vězni existují rozdíly. Na normální vězně se mohou používat elektrické šoky. „Na politické vězně si netroufnou.“

Hanh si odseděla 4,5 roku, propuštěna byla předčasně. Zásluhu na propuštění má její matka Tran Ti Ngoc Minh, která apelovala na vlády zemí s početnou vietnamskou komunitou. USA a země EU na dodržování lidských práv ve Vietnamu tlačí i během vyjednávání transpacifického obchodního partnerství a EU o dohodě o volném obchodu. Jak ukazují případy Nguyena Van Haie a Do Thi Minh Hanh, tato páka funguje.