Politická fikce a potenciál uprchlických kvót

Díky záznamům událostí minulých se můžeme pouštět do různých předpokladů a předpovědí událostí, které mohou lidskou společnost potkat. Představme si nyní, aniž bychom takovou situaci přivolávali, konflikt například ve východním sousedství Evropy či přímo v její části. Ozbrojené rozmíšky přerostly v regulérní válku, která má za následek nespočet lidských obětí a ekonomický propad. Obyvatelé z rozvrácených oblastí se snaží překonat hranici pozemní i námořní směrem do zemí, ve kterých panuje mír a relativní blahobyt. Na hranici zelené a oplocené jsou zastavovány hraničními jednotkami, které se snaží kontrolovat množství a pohyb uprchlíků.

Námořní hlídky okrajových zemí Evropské unie ve spolupráci s pohraničními námořními jednotkami Evropské unie potkávají stále více plavidel v Barentsově, Baltském, Norském či Černém moři. Jsou vázány mezinárodními úmluvami, a proto musí jednotlivé žadatele o azyl přijmout ve chvíli, kdy se ocitnou v jejich vodách. Jelikož se moře oplotit nedá a uprchlíky nechávat svému osudu na pospas je nehumánní, nemorální a nezákonné, jsou převáženi na pevninu. Po naplnění kapacit pokračují dále směrem do Evropy jižní a západní.

Vzhledem ke geografii Evropy se přesouvají dále i přes země neležící na okraji Evropské unie s námořními hranicemi. A nyní dochází ke dvěma možnostem. Země západo a jihoevropské uzavírají hranice, uprchlíci se hromadí v detenčních centrech nazvaných hotspoty. Název je to zavádějící, neboť již dávno neslouží k registraci běženců, ale k jejich nedobrovolnému zadržování. Neoficiální tábory plné utečenců čekajících na otevření hranic praskají ve švech více než vládní hotspoty. Tato možnost je vskutku děsivá.

Evropa|foto: CC0 Public domain, Fotobanka Pixabay

Anebo naopak je zde možnost druhá. Státy Evropské unie mají vytvořený nouzový mechanismus, který se v případě překročení určitého limitu absorpce států nejvíce vystavených migrační vlně aktivuje. Jednotlivé země, kterých se sice momentální situace netýká, přistupují k solidární akci. Přerozdělují si žadatele o azyl mezi sebe a vyhodnocují jednotlivé žádosti. Oddělují válečné uprchlíky od ekonomických a určují, kdo má právo zůstat. Ten, kdo se nechce podílet, přispěje ostatním finančně. Občané Evropy oceňují akceschopnost svého uskupení a jsou si vědomi výhod sjednocení plynoucích ze vzájemné přátelské pomoci.

Nynějšímu návrhu Evropské komise, který má prozatím podporu většiny států, se dá vyčíst ledacos. Například to, že je nedotažený a měl by jít ruku v ruce s dalšími opatřeními, jako je sjednocení azylových procedur, sociálních systémů, ostrahy hranic, spolupráce bezpečnostních složek a podobně. Kladem návrhu však je to, že dokáže hledět dále, než je jedno volební období. Je to základ pro další jednání a také určení směru Evropské unie a těch, kteří se chtějí nebo nechtějí účastnit užší spolupráce v dobrém i ve zlém.