Politici po zvolení trpí nespavostí, úzkostmi a nízkým sebevědomím, tvrdí studie
Politici bývají zdrojem každodenního stresu pro voliče, ukazují výzkumy ze zámoří. Jak se ale vypjaté a stresující situace podepisují na duševním zdraví politiků? Jak zjistili před několika lety vědci z Harvardu, vládní a armádní špičky jsou méně stresované než jejich podřízení. Podle britské studie trpí nově zvolení poslanci úzkostmi a nízkým sebevědomím.
„Nejvíce ohroženou skupinou jsou pracovníci ve vrcholových řídících profesích, které jsou obecně spojené s vysokou odpovědností,” vysvětluje psycholog Radek Ptáček 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Syndrom vyhoření je velmi vázán na osobnostní charakteristiky. Více vyhoření vykazují osoby mladší, což souvisí pravděpodobně i s konfliktem ideálů, se kterými mladí lidé přicházejí do profese. Radek Ptáček
Mluví o manažerech obecně, u politiků je ale situace jiná. Jak zjistili před několika lety vědci z Harvardu, vládní a armádní špičky jsou naopak méně stresované než jejich podřízení. Lídry uklidňuje vědomí, že mají moc a mohou ovládat druhé lidi. Proto se v nejvyšších funkcích tak často objevuje psychopatické chování, všímá si kanadský badatel a spisovatel Stefan Verstappen.
„Považují za svou starost říkat vám, co máte dělat se svým životem. Já osobně bych vám řekl, že dokud nikomu a ničemu neubližujete, můžete si dělat jednoduše, co chcete: pít, kouřit, souložit, nic z toho není moje starost. Nezajímá mě, kam chodíte, s kým se scházíte. Ale psychopaté mají potřebu stále lidi přesvědčovat, aby dělali to, co si přejí oni,” tvrdí Verstappen v rozhovoru pro Global Research TV.
Konflikt ideálů a reality
Když se takový člověk dostane na politický vrchol, cítí se jako ryba ve vodě a stres na něj nedolehne. O to více ale postihne lidi o něco níž. Britský psycholog Ashley Weinberg ve svém výzkumu sledoval řadové poslance. Zejména nově zvolení poslanci jsou ohroženi stresem a syndromem vyhoření.
„Syndrom vyhoření je velmi vázán na osobnostní charakteristiky. Více vyhoření vykazují osoby mladší, což souvisí pravděpodobně i s konfliktem ideálů, se kterými mladí lidé vcházejí do profese a po té konfrontaci s realitou,” popisuje docent Ptáček.
Zády k šachovnici
Nově zvolení poslanci podle britské studie vstupují do funkce plni ideálů, jak změní fungování státu. Pak na ně ale dolehne tíha rozhodování a zodpovědnosti. Poklesne jim sebevědomí, začnou je svírat úzkosti a poruchy spánku. Tím pádem v politice nadělají více chyb, veřejnost si toho všimne a takový politik ztratí šanci na kariérní postup. Mezitím ho přeskočí jeho kolega, který se chová nezodpovědně a překračuje pravidla, tvrdí Stefan Verstappen.
Podvodníci mají vždycky navrch. Lidé, kteří jednají nemorálně, neberou ohledy na pravdu a čest, budou určitě ve výhodě oproti lidem, kteří hrají podle pravidel. Radek Ptáček
„Představte si, že se někým hrajete partii šachu. Hrajete podle pravidel, ale po každém tahu se obrátíte k šachovnici zády. Když váš soupeř mezitím přeskládá figury, tak nemáte šanci vyhrát. Tenhle příklad můžeme přenést do každé situace v životě, kdy s někým soupeříte. Podvodníci mají vždycky navrch. Lidé, kteří jednají nemorálně, neberou ohledy na pravdu a čest, budou určitě ve výhodě oproti lidem, kteří hrají podle pravidel.”
Zodpovědná manipulace
To, že se takoví lidé často vyskytují v politice, ovšem není žádná novinka. Lidstvo takhle funguje dlouhá tisíciletí, uklidňuje Stefan Verstappen.
„Když se podíváme do historie, všichni velcí vladaři, císaři, šógunové, králové a královny, bývali ti nejhorší z nejhorších. Když třeba byli v královské rodině čtyři bratři, kteří bojovali o následnictví trůnu, byl to ten nejhorší z nich, který měl největší šanci stát se králem,” říká.
Podle Verstappena hýbou společností takzvané psychopatické rysy, například překračování pravidel nebo manipulace druhými. Tyto vlastnosti ale mohou mít i své kladné stránky, takový člověk je totiž odolnější vůči stresu. Schopnost manipulovat lidmi může být podle Ptáčka prospěšná i pro druhé, pokud je vyvážená zdravou empatií a zodpovědností.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.