Pokud se nedodrží nejpřísnější varianta Pařížské dohody o klimatu, přinese to tragédii, tvrdí studie

Požár - horko - katastrofa
Požár - horko - katastrofa

Globální oteplování planety nesmí překročit hranici 1,5 stupně Celsia v porovnání s průměrnou teplotou doby před průmyslovou revolucí. Říká to nová studie odborníků z Nevládního panelu klimatických změn (Intergovernmental Panel on Climate Change – IPCC) spadajícího pod OSN. 

Každý půlstupeň oteplení nad tuto hranici může podle vědců přinést velkou tragédii pro lidstvo i přírodu. V současnosti je přitom teplota na zemi o 1 stupeň Celsia vyšší než před průmyslovou revolucí a dosavadní vývoj směřuje k překročení hranice 1,5 stupně za dvanáct let. Podle autorů studie se dá situace zvrátit, musí ale nastat okamžité a bezprecedentní změny. Ty jsou údajně i cenově dostupné. Pařížská dohoda, kterou se zavázala respektovat většina světa, chce přitom udržet zvyšování teploty na Zemi mezi 1,5 a 2 stupni Celsia. Aby se tedy černé scénáře nenaplnily, musela by se podle vědců dodržet její nejpřísnější varianta. Už oteplení o 2 stupně by totiž podle studie přineslo o 50 procent více obyvatelům Země nedostatek vody, mnohem závažnější by byla nedostupnost potravin v chudých zemích. Ještě větší dopad by měl ale rozdíl půl stupně na přírodu. Při horším scénáři by podle vědců vymizelo z moří 99 procent korálů. Oteplení jen o 1 a půl stupně jich může alespoň desetinu zachránit. Ubyde také kyslíku v oceánech a s tím i ryb, zatímco při rychlejším tempu globálního oteplování přijde podle studie mořský rybolov o 3 miliony tun ryb, při pomalejším tempu to může být jen polovina tohoto čísla. Při oteplení o dva stupně je také dvakrát větší pravděpodobnost, že hmyz, který je klíčový pro rozmnožování rostlin, ztratí polovinu ze svého přirozeného prostředí. Rozdíl v oteplování by ovlivnil i hladinu moří. Ta by se při horším scénáři zvýšila o 10 centimetrů více než při pomalejším oteplování a do roku 2100 by ovlivnila o 10 milionů lidí více. Informuje o tom The Guardian. IPCC ukazuje čtyři možnosti, jak dosáhnout pomalejšího oteplování. Každá nabízí různou kombinaci změn ve využívání půdy a technologií. Pro všechny je klíčové zalesňování planety. Dále by podle studie měla vzrůst podpora elektrické dopravy a technologií zachytávajících uhlík. Vypouštění uhlíkových emisí by mělo klesnout o 45 procent do roku 2030 a na nulu potom do roku 2050. Méně přísná varianta, která by ale vedla k většímu oteplení, přitom počítá se snížením o 20 procent do roku 2030 a na nulu by podle ní měly emise klesnout až v roce 2075. „Postavili jsme vlády před těžká rozhodnutí. Poukázali jsme na obrovské přínosy zpomalení oteplování, ale také nutnost velkých změn v energetických systémech a dopravě, které by byly potřebné k dosažení tohoto cíle. Ukazujeme, že to lze provést v rámci zákonů fyziky a chemie. Konečné rozhodnutí my ale nemůžeme ovlivnit, to je na vládách jednotlivých zemí,“ říká Jim Skea, spoluautor studie.