Pokud nejste u České filharmonie, nejsou tady podmínky nejoptimálnější. Kultura je v naší zemi trochu Popelka, přiznává dirigentka

„Mám hodně následovnic a většinou jsou to moje absolventky. Jsem na ně pyšná a hrdá,“ konstatuje absolventka Pražské konzervatoře a později oboru dirigování na Akademii múzických umění v Praze.

Mám hodně následovnic, většinou mé absolventky. Jsem na ně pyšná.
Miriam Němcová

Přiznává, že její cesta k dirigentskému pultíku byla trnitá, ale jako mladý člověk o tom tehdy tolik nepřemýšlela. Vzpomíná, že ji zbrzdila i politická situace.

Čtěte také

Dagmar Pecková: Tady už si říká operní pěvec či pěvkyně kdekdo. Hrubě s tím nesouhlasím, tak si tak já říkat nebudu

„Když jsem údajně měla nějaký politický škraloup a nevzali mě na AMU. To jsem dost těžce nesla, ale říkala jsem si, že zabojuju. Nějak jsem ten rok odpykala, nevím jak, protože jsem ve vztahu ke straně a vládě tehdy nic neudělala. Ale napodruhé se mi dostat na AMU povedlo,“ dodává.

Musela dost lidí přesvědčovat, že dirigent nemusí být výhradně mužský obor.

„Za minulého režimu byly dirigentky třeba v Sovětském svazu nebo Bulharsku, u nás se to ale moc ,nenosilo‘. První žena byla Vítězslava Kaprálová, která, bohužel, zemřela velmi mladá. Byla by udělala kus práce. Asi to tady byla tradice, že to dělali muži,“ konstatuje. V současné době je žen v profesi dost, ale hlavně ve světě.

Nemám pocit vládce světa

Němcová se označuje za velmi společenského člověka a jak dodává, má ráda lidi.

„Naštěstí – a myslím, že jsou to spíš ženské povahy než mužské - nemám pocit vládce světa. Že si tam prostě stoupnu a nepotřebuju mít ty lidi podmaněné. Pořád mne ještě hudba a naplňuje mě možnost tu skladbu slovo od slova poskládat, a předat. Za prvé interpretům a za druhé do publika,“ odhaluje.

Miriam Němcová, host Hovorů|foto:Petra Petříčková, Český rozhlas

V hráčích musí dirigent probudit energii. „Většinou je to tak, že když energii máte a vložíte ji, předáváte přes ruce a mimiku ansámblu, tak vám ji zas vracejí,“ popisuje.

Nejvíc to cítí u studentského orchestru. Profesionální orchestry někdy už energii nemají. „Ale člověk to chápe, protože místní podmínky, pokud tedy nejste u České filharmonie, nejsou úplně nejoptimálnější. Kultura je trošku Popelka, takže všichni pořád bojujeme. Nejzásadnější je ale mít se navzájem rádi,“ uzavírá dirigentka Miriam Němcová.

Musí být dirigent týmový hráč? Dá se dirigování vyučovat on-line? Kdo rozhoduje o tom, co se na koncertě bude hrát? Poslechněte si celé Hovory, ptá se Naděžda Hávová.