Pokud nejste u České filharmonie, nejsou tady podmínky nejoptimálnější. Kultura je v naší zemi trochu Popelka, přiznává dirigentka
Poprvé stála před orchestrem a velkým publikem s taktovkou v ruce, když jí bylo 15 let. „V Obecním domě jsem dirigovala orchestr a sbor Cantores Pragenses. Bylo to úžasné, krásný pocit. Už tehdy jsem věděla, že to chci dělat,“ vzpomíná jedna z prvních dirigentek v Československu Miriam Němcová. Dnes, po téměř 45 letech, hostuje s mnoha orchestry po celém světě a učí mladé hudebníky.
„Mám hodně následovnic a většinou jsou to moje absolventky. Jsem na ně pyšná a hrdá,“ konstatuje absolventka Pražské konzervatoře a později oboru dirigování na Akademii múzických umění v Praze.
Mám hodně následovnic, většinou mé absolventky. Jsem na ně pyšná.
Miriam Němcová
Přiznává, že její cesta k dirigentskému pultíku byla trnitá, ale jako mladý člověk o tom tehdy tolik nepřemýšlela. Vzpomíná, že ji zbrzdila i politická situace.
Čtěte také
„Když jsem údajně měla nějaký politický škraloup a nevzali mě na AMU. To jsem dost těžce nesla, ale říkala jsem si, že zabojuju. Nějak jsem ten rok odpykala, nevím jak, protože jsem ve vztahu ke straně a vládě tehdy nic neudělala. Ale napodruhé se mi dostat na AMU povedlo,“ dodává.
Musela dost lidí přesvědčovat, že dirigent nemusí být výhradně mužský obor.
„Za minulého režimu byly dirigentky třeba v Sovětském svazu nebo Bulharsku, u nás se to ale moc ,nenosilo‘. První žena byla Vítězslava Kaprálová, která, bohužel, zemřela velmi mladá. Byla by udělala kus práce. Asi to tady byla tradice, že to dělali muži,“ konstatuje. V současné době je žen v profesi dost, ale hlavně ve světě.
Nemám pocit vládce světa
Němcová se označuje za velmi společenského člověka a jak dodává, má ráda lidi.
„Naštěstí – a myslím, že jsou to spíš ženské povahy než mužské - nemám pocit vládce světa. Že si tam prostě stoupnu a nepotřebuju mít ty lidi podmaněné. Pořád mne ještě hudba a naplňuje mě možnost tu skladbu slovo od slova poskládat, a předat. Za prvé interpretům a za druhé do publika,“ odhaluje.
V hráčích musí dirigent probudit energii. „Většinou je to tak, že když energii máte a vložíte ji, předáváte přes ruce a mimiku ansámblu, tak vám ji zas vracejí,“ popisuje.
Nejvíc to cítí u studentského orchestru. Profesionální orchestry někdy už energii nemají. „Ale člověk to chápe, protože místní podmínky, pokud tedy nejste u České filharmonie, nejsou úplně nejoptimálnější. Kultura je trošku Popelka, takže všichni pořád bojujeme. Nejzásadnější je ale mít se navzájem rádi,“ uzavírá dirigentka Miriam Němcová.
Musí být dirigent týmový hráč? Dá se dirigování vyučovat on-line? Kdo rozhoduje o tom, co se na koncertě bude hrát? Poslechněte si celé Hovory, ptá se Naděžda Hávová.
Související
-
Koncept nové nebo soudobé hudby je naprosto absurdní, tvrdí hudební skladatel Kotík
Petr Kotík nesnáší termín nová hudba. „Ten výraz mně už dlouho leze na nervy,“ říká v pořadu Hovory.
-
Když se narodíme, máme v sobě potenciál něčeho, co si nese celé lidstvo od počátku, věří skladatel
„U prvních stop po lidském bytí hned nacházíme stopy po umění. Je to něco, co člověka vždy provázelo,“ přibližuje Mařatka, který se zajímá o prehistorické hudební nástroje.
-
Když mě klepla pepka, tak mi na jeviště pomohla až Mariánka Rottrová, přiznává její dvorní skladatel
„Popmusic je žvýkačka, kterou posluchači chvíli žvýkají, pak ji vyplivnou a vezmou si tu s jinou chutí," říká Jaroslav Wykrent, „dvorní hitmaker“ zpěvačky Marie Rottrové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.