Pokud chce stát utrácet, musí zvýšit daně. Růst, který by zvrátil dluh, by musel být minimálně šest procent ročně, říká ekonom

Výše rozpočtu podle Hradila nevychází dobře ani ve srovnání s předchozími schodky, které sice také přispěly ke zvýšení státního dluhu, ale byly schváleny za mnohem dramatičtějších okolností covidové pandemie a energetické krize.

Čtěte také

Ekonom Marek: Nejsme předlužený stát a dlouho ještě nebudeme. Důchody ale budou méně štědré než dnes

Nebezpečný je na celé situaci hlavně nastavený precedent. „Trhům je víceméně jedno, kolik by to letos bylo, protože nehrozí, že by Česká republika v dohledné době zkrachovala. To, co je může zneklidnit, je postoj země k vlastní budoucnosti a svému dluhu,“ připomíná. 

„Řecko také neudělalo chybu v roce 2012, když zkrachovalo. Řecko udělalo chybu někdy v 90. letech, kdy si lidé zvykli, že se takto dá fungovat donekonečna.“

Růst z říše snů

V případě, že by ale Česko skutečně šetřit chtělo, je podle Hradila nasnadě osekání rozpočtů na infrastrukturu, dopravní stavby a další investice, které jako jedny z mála nespadají pod mandatorní výdaje.

Čtěte také

Já tak vysoký deficit nepodpořím, vzkazuje Ševčík. Lidovci: Není možné mít nízké daně a vysoký stát

„Pokud ale lidé zvolili vládu, která řekla, že chce za každou cenu stavět dálnice nebo za nás platit složenky za elektřinu, tak je to legitimní výsledek demokratického procesu. Co mě na tom víc zaráží, je, že se to všechno pošle do deficitu,“ poukazuje. „Jestli je tady shoda, že chceme utrácet a mít tuto kvalitu veřejných služeb, tak se to musí řešit zvýšením daní.“

Druhou variantou jsou změny legislativy ve prospěch snížení mandatorních výdajů. Oba kroky jsou ale velmi voličsky nepopulární a místo toho vláda slibuje, že z dluhu ekonomika vyroste.

„Jsou tři klíčové věci: jaký máte strukturální deficit, to znamená, o kolik se vám nepotkávají příjmy a výdaje, což je u nás teď velice hodně. Druhá věc je, kolik stojí váš dluh, tedy jaké jsou výnosy, které od vás požadují investoři z každého toho dalšího dluhu. A jak velký by růst ekonomiky musel být, aby se tyto tři proměnné daly dohromady,“ vysvětluje Hradil a počítá:

Čtěte také

Příběhy zemí, které vyrostly z dluhů, jsou legendy. Růst ekonomiky díky dálnicím je marginální

„Ve stávající situaci by ten růst, který jsme zvyklí vídat okolo dvou procent, musel být alespoň pět nebo šest procent. A to je úplně z říše snů.“

Právě proto je podle něj nejvyšší čas začít aktivně dluh snižovat – nejenže nám tím poklesne jediný skutečně mandatorní výdaj, a to jsou náklady na jeho obsluhu, ale zároveň budeme mít jistotu, že se odkloníme od cesty vedoucí ke státnímu bankrotu. Tímto tempem zadlužování bychom k němu totiž mohli dojít do 15 let.

Jak trhy posuzují nastavení úroku, který bude Česko za své dluhopisy platit? Odešly by firmy z Česka, kdyby vláda zvýšila daně? A jak velké úspory si vláda může dovolit? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Václav Pešička.