Pokud budu kandidovat do Senátu, nechci být jen do počtu, říká Michal Horáček

Michal Horáček ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Podnikatel, textař a neúspěšný prezidentský kandidát Michal Horáček zvažuje svou kandidaturu do Senátu. Není si ale jistý, jestli na to při svém studiu na vysoké škole bude mít dost času.

Po prezidentské volbě prohlásil, že politice už nemá co nabídnout. Teď ale Michal Horáček připouští, že zvažuje kandidaturu do Senátu. „Dostal jsem nabídku od jedné politické strany. Zaskočilo mě to. Ale možná bych tam přece jenom mohl nějakou práci ještě odvést,“ přiznává.

Na rozdíl od prezidentské kampaně by ale tentokrát nerad kandidoval jako nezávislý. „V Senátu bych sám nic nezmohl. Proto jsem si stanovil několik podmínek. Musel bych mít podporu více politických stran. Nechtěl bych kandidovat v Paze, kde je kvalitních kandidátů dostatek. A nechtěl bych být v Senátu jen do počtu,“ shrnuje známý textař a podnikatel.

Nezájem o kulturu

Jako velký problém současné české společnosti vidí Horáček vztah Čechů ke kultuře. „Chybí tady k ní větší respekt. Ministr kultury je vždy vnímán jako ta nejslabší pozice ve vládě. Dokonce ani v Senátu není žádný výbor nebo komise, která by se kultuře soustavně věnovala,“ podotýká.

„Trpíme tím, že máme příliš mnoho složitých pravidel. Kulturní instituce mají obrovské problémy v komunikaci s ministerstvem. Chybí tady jakákoliv flexibilita. Chtěl bych, aby děti měly snadný přístup k tomu, učit se hrát na housle, kreslit nebo třeba modelovat,“ představuje svoji vizi Horáček.

Zpátky do lavic

S případnou kandidaturou na senátora Horáček váhá zejména proto, že neví, jak na tom bude s časem. Od října totiž nastupuje na vysokou školu. Ovšem ne jako učitel kulturní antropologie, ze které obhájil doktorát, ale jako student denního bakalářského studia.

„Zvládl jsem přijímací řízení na dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Takže od 1. října se vracím do školních lavic. Proto jsem tu kandidaturu ještě nepodepsal. Potřebuju zjistit, jak moc bude studium časově náročné. Nerad bych dělal dvě věci napůl,“ vysvětluje Horáček.

Do školy se podle svých slov ale nevrací jen kvůli sobě. „Doufám, že by to mohlo inspirovat i někoho jiného. Je mi 67. V tomhle věku je většina lidí v důchodu a má spoustu času. A já bych jim tímhle chtěl sdělit jediné – to, že máte více let, neznamená, že jste na odpis. Ani když vám to okolí naznačuje a v práci vás už nechtějí,“ říká student Michal Horáček.

Jak s odstupem času hodnotí prezidentskou kampaň? Jaké to je být jediným, kdo nemá vysokoškolský titul, v rodině nositele Nobelovy ceny? I o tom s Michalem Horáčkem mluvila Barbora Tachecí.

autoři: Barbora Tachecí, Ondřej Skácel

Související