Podobných případů jsou v Norsku stovky, a je to systémová chyba, tvrdí o odebraných českých dětech poslankyně Chalánková

Jeroným Klimeš a Jitka Chalánková
Jeroným Klimeš a Jitka Chalánková

Kauzu odebrání českých dětí české matce norskými úřady zná už každý. Nikdo si ale netroufne odhadovat, jak dopadne.

Je šance zvrátit případ ve prospěch české rodiny? Co je pro chlapce Michálákovy v této chvíli nejlepší?

„Hájím zájmy celé rodiny a základní lidská práva,“ uvedla v pořadu Pro a proti poslankyně TOP 09 a dětská lékařka Jitka Chalánková.

Podle ní matka přišla o své dva syny, bojuje o ně celé čtyři roky, všechny možnosti, které mohla v Norsku využít, využila, a přesto jí chlapci vráceni nebyli.

„Musíme žít v pravdě: ty děti mají jen jednu matku, ne jako jim v Norsku dávají do hlavy pěstouni, že mají dvě maminky. Děti mají svou matku a matka má své děti. Láska matky k dětem je nejsilnější lidský cit,“ tvrdí poslankyně.

To, že děti byly odebrány, odděleny, vemlouváno jim, že matka je zlá a špatná, bylo jim zakázáno hovořit mateřským jazykem a nemohou žít ani spolu, jsou základní chyby pěstounské péče, soudí poslankyně.

I proto by byla Chalánková ráda, kdyby se celý případ řešil co nejrychleji. „Podobných případů v Norsku jsou stovky, a je to systémová chyba.“


Chalánková: „K případu jsou dostupné pouze posudky psychologů, které byly vytvořeny až po odebrání dětí, to znamená, že nikdo nikdy nedělal vyšetření v době, kdy k odebrání chlapců došlo. Posudky byly zadány spřáteleným psychologům, kteří vypracovávají posudky pro Barnevernet. Matka žádala, jestli může nechat vypracovat oponentní posudky od jiných psychologů, a to jí dovoleno nebylo.“

Psycholog Jeroným Klimeš bere především ohled na současný psychický stav odebraných dětí.


Klimeš: „Děti už jsou dneska totálně odcizené. Když paní Michalákové vrátí děti, bude složité v Čechách nějak navázat. Nemluví česky, budou špatně navazovat kontakty. Je jedno, čí práce je to výsledek: každopádně je to budoucnost těchto dětí... I kdyby Norové udělali chybu a děti odebrali neprávem, ty jsou dnes citově úplně jinde.“

Proto připomněl, že děti se narodily v Norsku, mluví norsky, a žijí v norské rodině už přibližně čtyři roky. „Tyto děti jsou citově navázané na úplně jiné lidi, než je jejich biologická matka. Měli bychom respektovat to, kde jsou děti citově zakotvené, a dál s nimi nehýbat.“

Klimeš přiznává dvě zásadní pochybení na norské straně. „První chybou bylo rozdělení sourozenců. Druhou bylo to, že když přišlo podezření na sexuální zneužití, tak norské policii trvalo dva roky, než případ uzavřela.“

Psycholog srovnal postup norských úřadů s praxí v Německu. „Když tam žena přijde na policii a řekne, že dítě bylo pohlavně zneužito, ještě ten den je dítě vyšetřeno odborníky, z vyšetření je pořízen záznam, a do dvou dnů je jasno, jestli dítě bylo skutečně zneužito, nebo jestli jde o falešné obvinění.“

„Bojím se, že paní Michaláková nejenže spor o děti nevyhraje, ale také promarní svou reprodukční šanci, a už nikdy nebude mít žádná vnoučata,“ předpověděl Jeroným Klimeš.