Podmořští roboti sledují úbytek antarktického ledu
Pod ledem u pobřeží Antarktidy se už několik let pohybují automatické ponorky a podmořské kluzáky různých vědeckých institucí z celého světa. Jejich úkolem je pečlivě mapovat měnící se fyzikální, oceánografické a klimatické parametry v oblasti kolem Antarktidy.
Výsledkem celosvětových klimatických změn je totiž také úbytek ledového příkrovu, který kryje velkou část moře kolem pobřeží Antarktidy. Zatímco v poslední době se sice zvětšuje plocha mořského antarktického zalednění, celkový objem tamního ledu naopak klesá a do roku 2100 se má zmenšit až o několik desítek procent. Klesá totiž průměrná tloušťka vrstvy šelfového antarktického ledu, který plave na mořské hladině.
Své podmořské roboty do této oblasti vysílají například výzkumníci z Univerzity východní Anglie, Univerzity Britské Kolumbie nebo kalifornské techniky, ale také vědci z pracovišť v Austrálii a Německu. Poslední odborná zpráva o tomto tématu, která vyšla v listopadu v časopise Nature Geoscience, činí za úbytek ledu “odpovědnou” komplikovanou výměnu vodních mas, která probíhá uvnitř oceánu. Husté a chladné šelfové vody z okolí břehů Antarktidy padají do hloubky oceánu a tento odcházející proud je kompenzován přísunem teplejších vod ze středních hloubek z oblastí, které se nacházejí severněji na širém moři.
Právě zesílené oteplování mělkých šelfových vod z nitra oceánu brání růstu ledové hmoty do hloubky. Led se pak na hladině sice opticky rozrůstá do šířky, avšak celkový objem ledové masy klesá. To vše je doprovázeno tvorbou vírového pole, které má velký vliv na utváření mořských proudů a tedy i na oteplování oblasti pod ledem. Také silné větry na hladině podporují tuto oceánskou tepelnou výměnu.
Právě hydrografická data, pocházející až z kilometrové hloubky (teplota, slanost, obsah kyslíku), která nyní obstarávají robotické kluzáky (přes dva metry dlouhé stroje typu Seaglider), jsou klíčovým příspěvkem ke složité dynamice, jež se odehrává mezi ledovými masami Antarktidy a atmosférickými a oceánskými proudy a má na svědomí přesun tepla. Jelikož mají podmořské kluzáky velmi malou spotřebu energie, mohou se v dané oblasti pohybovat nepřetržitě po celé měsíce a stabilně tak dodávat vědcům přes satelitní spojení potřebná data.
Zdroje: Nature World News, Nature Geoscience, WUWT, BBC, Christian Science Monitor, Planet Experts, ZME Science, Los Angelse Times, News Ledge, Desmog UK, University of East Anglia, Skeptical Science
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
