Podle Josefa Svobody je Arktida lakmusovým papírkem změn na Zemi
Hostem pondělního (28. listopadu) vydání magazínu „Je jaká je“ byl arktický ekolog a emeritní profesor Torontské univerzity Josef Svoboda.
Osud mu připravil barvitý život. Jako 20letý student byl zatčen a v komunistických žalářích pak strávil téměř 9 let. Pracoval jako krmič v zoologické zahradě či technik botanického ústavu. Ve svých 40letech emigroval do Kanady, kde nejenže dostudoval a založil rodinu, ale také začal objevovat Arktidu.
Ledovce jsou indikátorem klimatických změn
Dnes Josef Svoboda píše knihy a věnuje se vědecké práci. Zajímá se především o vliv oteplování klimatu na arktický ekosystém. Tvrdí, že Arktida je lakmusovým papírkem všeho, co se na naší planetě odehrává. Např. oteplování se v Arktidě projevuje citelněji, než např. v rovníkových oblastech. Přírůstek teploty je tam nejmarkantnější. „Začali jsme s měřením mnohem dříve, než se o oteplování vůbec začalo mluvit. Vzdálenost odtávání se sledovala pravidelně každý rok. Dnes už víme, že ledovce ustoupily o 300 až 500 metrů.“ Co to znamená a jaký dopad to může mít na lidstvo? Podle Josefa Svobody se na naší planetě dějí změny, které nemusí být nutně tragické. Neví se ani, zda jsou trvalého nebo jen dočasného rázu. Ale je třeba být ve střehu. „Arktida je citlivá oblast a odpovědi na mnoho našich otázek můžeme hledat právě v ledovcích.“
V mládí byl rebelem a vězněm
Jako student byl zatčen bývalou StB a obviněn z údajné vlastizrady a špionáže za to, že převezl dopis z Hodonína do Brna. „Zatkli mne a zavřeli. Bylo mi, jako bych se ocitl v šachtě. Absolvoval jsem mnoho výslechů. Rok a půl trvalo, než vůbec začal soud,“ vzpomínal Josef Svoboda. Vyměřili mu 11 let a z nich si odseděl 9 roků. Prošel snad všemi věznicemi v republice. V Leopoldově dral peří a dostal tuberkulózu, o které předtím jen četl. „Měl jsem chrlení krve a byl jsem překvapen tím, že to nebolí. Doktor mi říkal, že tuberou tam trpí skoro všichni a že nejsem výjimkou.“ V Jáchymově zase doloval uran. Byl tak hubený, že ho jeho vlastní maminka nepoznala. Ale přežil to, vrátil se domů a dnes prý ničeho nelituje. „Byla to velká univerzita. Mými spoluvězni byli vzácní lidé, elita národa. Byli tam univerzitní profesoři, kteří nám přednášeli o demokracii, právu a dalších oborech. V Leopoldově zase byli duchovní a já se mezi ně dostal lstí, když jsem prohlásil, že jsem farářem. Uvažoval jsem dokonce, že se stanu knězem. Měli jsme vnitřní svobodu, když nám sebrali tu vnější,“ řekl Josef Svoboda.
Z mukla profesorem
Když byl v r. 1958 propuštěn, nemohl pokračovat ve studiu. Deset let to tady zkoušel, pak ale emigroval s manželkou do Kanady, kde začal nový život a mohl dostudovat. Promoval na univerzitě v Edmontonu, působil jako profesor arktické ekologie v Torontu a 30 let se podílel na výzkumech v Arktidě. Do polárních obastí zavítal poprvé v r.1970, kdy nastoupil jako postgraduální student do týmu pro výzkum ekologických systémů v různých částech světa. Život Josefa Svobody je dokladem toho, že to byla osudová návštěva.
Více informací najdete v záznamu rozhovoru s Danielou Brůhovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
