Podivnosti totalitní školské politiky

Všichni zahraniční studenti dostávali automaticky stipendium v maximální výši. To bylo v sedmdesátých letech 800 korun měsíčně. Vedle stipendia měli ale nárok ještě na příspěvek na každého rodinného příslušníka. Na něho dostávali 1000 korun měsíčně. Nikdo přitom nikdy nezkoumal, zda počet studentem nahlášených rodinných příslušníků opravdu souhlasí se skutečností a zda třeba již někteří z nich neodjeli před několika měsíci domů. Peníze pobíral student vždy po celý akademický rok. Zahraniční studenti měli ale nárok i na mimořádnou finanční výpomoc "v případě nouze". Touto nouzí, na kterou si chodili příspěvek pravidelně vybírat, byl obvykle nedostatek prostředků na cestování po Evropě o prázdninách. Vrcholným číslem tehdejší české stipendijní politiky bylo ale řešení v případech, kdy se zahraničním studentům narodily děti.

Pokud se zahraniční student stal v Československu otcem, k otcovství se přihlásil, ale s českou matkou se neoženil a ta zůstávala nadále svobodná, byl odsouzen k placení alimentů. Ty se mu vyměřily z jeho jediného příjmu - tedy z 800 korun měsíčního stipendia. Výše alimentů pak byla 200 korun měsíčně. Tentýž student však současně mohl požádat o finanční příspěvek na rodinného příslušníka - byl přece právoplatným otcem! Podle platných předpisů příspěvek 1000 korun měsíčně bez jakýchkoliv problémů dostal. Čistý zisk za jedno nemanželské dítě, ke kterému se ovšem hrdě hlásil, tak byl pro zahraničního studenta 800 korun měsíčně. Přestože si ministerstvo školství problematičnost takovéto stipendijní politiky uvědomovalo, nikdy se z politických důvodů neodvážilo na problém oficiálně upozornit nebo ho dokonce řešit. Šlo přece o zahraniční studenty ze zemí, kterým jsme poskytovali internacionální pomoc!

Řada zahraničních studentů ovšem také nijak neoslňovala studijní morálkou. Nebyly proto řídké případy, kdy studenti začínali - rok za rokem - studovat v prvním ročníku již několikátou fakultu různých vysokých škol. Takových studentů se pak ministerstvo snažilo potichu zbavit. Problém byl ale mnohdy v tom, že v době "studia" v Československu došlo v jejich vlasti i k několika mocenským převratům, takže jejich návrat byl prakticky nemožný. A tak se ministerstvo doslova těšilo z každého studenta, který si při prázdninové cestě po Evropě včas nevšiml, že už nemá v pasu zpětné československé vízum. Došlo dokonce i k tak kuriózní akci, jakou byl okružní let speciálu, snažícího se dopravit studenty do jiných zemí. Skončil ale naprostým fiaskem, protože studentům navštívené státy vůbec nepovolily z letadla vystoupit. Speciál se proto s totálním neúspěchem vrátil zpět do tehdejší Československé socialistické republiky.