Pod Vesuvem nelegálně žijí stovky tisíc lidí. V případě katastrofy neuniknou

Píše o nich americký server Foreign Policy.

Vesuv znamená pro Itálii hned dva dlouhodobé problémy, s nimiž se země musí vyrovnat. Zaprvé, sopka v jihoitalské Kampánii je stále činná a případný výbuch by byl pro okolní města stejně ničivý jako pro Pompeje a Herculaneum v roce 79 n. l. Zadruhé, hora je zároveň jedním z ohnisek italské „squatterské“ krize.

Podle odhadů žije po celé zemi v nelegálně postavených domech na šest milionů lidí. Příčinu musíme hledat v dekádách špatného hospodaření státu. V polovině 20. století prošla Itálie rychlou urbanizací, během níž stát ukázal neschopnost, anebo nedostatek vůle změnit zákony a zjednodušit tak předpisy pro nutnou výstavbu a urbanistické plánování.

Vláda toleruje porušování pravidel

V posledních desetiletích vyrostly v Itálii jako houby po dešti odbyté developerské domy, které sice odpovídaly potřebám veřejnosti, ale nesplňovaly předpisy pro veřejné stavby. Jako příklad ničení kulturního dědictví kvůli rychlé výstavbě během 50. a 60. let se často uvádí Palermo.

Místo toho, aby se město poničené válkou začalo obnovovat a přizpůsobovat rostoucímu počtu obyvatel, stavební firmy řízené mafií převážnou část historického jádra vydláždily a postavily tam nevzhledné a nijak regulované výškové budovy.

Italská vláda reagovala na tento problém, který si sama vytvořila, většinou tak, že tiše podporovala obcházení vlastních pravidel a předpisů. Celá desetiletí mohli developeři rozšiřovat italská města, jak se jim zachtělo, a stavět i na místech nevhodných k bydlení, jako je třeba úpatí Vesuvu.

Pohled na Palermo z věže Pisana|foto: Robert Mikoláš

Symbolem této anarchistické stavební normy je také obec Terzigno na předměstí Neapole, píše americký server. Na první pohled je to idylické místo, kde se po nedělní mši většina veřejného života poklidně odehrává kolem hlavního náměstí a stačí se někoho zeptat na cestu, aby si vás hned pozval k sobě domů na oběd. Jenže Terzigno spolu s okolními městečky leží na svazích činné sopky a patří mezi 25 obcí v evakuační zóně Vesuvu.

V nebezpečné zóně přibývá obyvatel

„Neomezená urbanizace udělala z Vesuvu jednu z nejnebezpečnějších sopek na světě,“ upozorňuje Lucia Pappalardová, vulkanoložka z italského Národního ústavu pro geofyziku a vulkanologii. Podle ní může sopka kdykoliv neočekávaně vybuchnout. „Jestliže nedokážeme odhadnout, kdy nastane erupce, jediný způsob, jak zachránit lidské životy, je preventivní evakuace celé ohrožené oblasti. To je ale neuvěřitelné náročné, protože region je hustě osídlený a únikových cest je málo,“ dodává Pappalardová.

Italská vláda tuto neustále přítomnou hrozbu už desítky let přehlíží. Většina současných obyvatel se narodila v dobách, kdy výstavbu a život v okolí Vesuvu nikdo neomezoval. Nedávno se italský parlament pokusil schválit zákon regulující nebezpečnou ilegální výstavbu, ale i ten se ukázal jako bezzubý. Výstavba v okolí Vesuvu nebyla státem řízená až do 80. let, kdy vláda prosadila první z řady demolic domů v takzvaných červených zónách, čili nejvíce ohrožených oblastech.

Jenže v demoličním zákoně zůstala nebezpečná mezera, která umožňovala obyvatelům stavět v rizikových zónách nové domy výměnou za poplatek státu. Mnoho lidí žilo v ohrožené oblasti ještě předtím, než byly jejich domy prohlášeny za nelegální, a raději zaplatili, aby v nich mohli žít dál. Poté, co byl demoliční zákon schválen, populace v červených zónách ještě narostla. Kontroverzní možnost vyplatit se z demolice trvala až do roku 2003, kdy ji stát zrušil, píše server Foreign Policy.

Evakuační plány neexistují

Flegrejská pole u Neapole (Campi Flegrei)|foto: Phil Robinson

Lokální politici se snažili vytvořit evakuační plány pro případ výbuchu sopky, jenže většina z nich ztroskotala kvůli hustotě zalidnění.

Dalším důvodem byla skutečnost, že většina tamních obyvatel má nízké příjmy. V případě nebezpečí by tito lidé neměli žádný dopravní prostředek, jakým by mohli z oblasti rychle odjet.

V roce 2010 prozkoumali italští novináři několik evakuačních tras. Objevili jednu, která odkazovala na neexistující silnici, nebo starostu, jenž nikdy neviděl evakuační plán svého regionu.

„Nejenže je většina existujících plánů neužitečná, velká část obcí v ohrožené zóně ani žádný evakuační plán nemá,“ říká Luca Capasso, starosta obce Ottaviano ležící v červené zóně. Mnozí obyvatelé neznají evakuační plány své obce a pochybují o jejich smyslu, stejně jako Maurizio Aurichio, mladík z Terzigna.

Čekání na výbuch

„Nevím, co je to evakuační plán. Nikdo to tady neví. Žiju tady už tolik let a nic se nestalo. Jestli má něco přijít, tak ať to přijde,“ říká Marizio. Angela Russová, která v obci strávila přes 80 let, přiznává, že na evakuaci není vůbec připravená. Ne snad kvůli tomu, že by Vesuv ignorovala. „Myslím na něj často. Je to první věc, která mi ráno padne do oka. Vím, že Vesuv je nebezpečný, ale nikdo s tím nic nedělá a já se musím smířit s tím, kde žiju. Nevěděla bych, jak odsud utéct,“ říká Angela.

V současnosti mnoho rozčarovaných místních kritizuje vládu, že bytovou krizi řeší málo a navíc pozdě. „Je to, jako by za vámi v dospělosti přišel otec, který si vás celou dobu nevšímal, a najednou začal kritizovat způsob, jak jakým žijete,“ říká Gianni di Dio Dragonetti, architekt, který vyrůstal v Terzignu. „Tyhle zákony přišly pozdě. Výsledkem je, že stát 20 let vydělával na tom, že nechával své občany žít v nebezpečí,“ dodává Gianni.

Je zřejmé, že lidé žijící pod Vesuvem se vlastně stali squattery kvůli tomu, že italská vláda neměla žádný propracovaný plán na výstavbu měst, ani plán na odstraňování nově postavených sídel. V současnosti má jen jediný plán – počkat, až sopka vybuchne, uzavírá americký server Foreign Policy.