Pod povrchem přírodní idylky zuří krutá chemická válka, popisuje biochemička

„Ještě nedávno jsme si mysleli, že polychlorované bifenyly dokážeme připravit jen v laboratoři. Jsou ale daleko staršího původu, a stačí se od přírody inspirovat,“ uvedla biochemička.

Právě řada těchto látek slouží jako chemická munice ve zmíněných válkách. Příkladem může být mechanismus, kterým se rostliny brání býložravcům. „Rostliny nemohou utéct. Pokud jsou vystaveny útokům organismů, které by se jimi chtěli živit, tak jim nezbývá než vymyslet chemické zbraně, kterými by své konzumenty odradily.“

„Kromě hořkých látek je dobrým příkladem i kofein. Existují studie sítí pavouků vystavených různým látkám. Síť pavouka vystaveného kofeinu dopadla asi nejhůře: takový pavouk nebyl schopen síť uplést, byla chaotická. A tak nechytne žádnou kořist a jeho případní potomci si rozmyslí, aby si udělali sítě právě na kávovníku.“

„Aflatoxin je důvodem, proč kdykoliv máte doma jakoukoliv potravinu zasaženou plísní, tak je rozumné ji celou vyhodit. Ne všechny plísně sice produkují aflatoxin, ale ani biochemik, ani mikrobiolog není schopen pouhým okem rozeznat, která plíseň je škodlivá, a která ne. Pro jistotu, co kdyby to byl ten nebezpečný aspergillus flavus, nestačí plísen jen odkrojit, protože její spóry mohou být po celé potravině.“

Všechny organismy byly nuceny se přizpůsobit. „Vyvinuly si enzymový aparát, například v játrech, které umí tuto různou chemickou munici odstranit nebo přeměnit.“

Výjimkou, a to nebezpečnou, je jeden z nejsilnějších karcinogenů aflatoxin, který může vzniknout z hub a plísní. „Ani člověk nedokáže tak silný karcinogen syntetizovat. To je jeden z příkladů, kdy lidský organismus, místo toho, aby nám pomohl látku odstranit, látku aktivuje na ještě toxičtější látku, která na nás má karcinogenní efekt.“

Mezi speciální enzymy, která pomáhají člověku zmírnit různé chemické útoky zvenčí, patří i tzv. hemoproteiny. „Ty ve svém aktivním centru velmi často obsahují hem. Ten samý hem, který známe z hemoglobinu, tedy hlavní složky krve, která způsobuje, že naše krev je červená.“

„A my bychom rádi zjistili, jak fungují regulační mechanismy v lidském těle pro tyto hemoproteiny. V budoucnu bychom rádi tyto procesy i manipulovali, abychom mohli prospět lidskému zdraví a třeba se i vyhnuli tak nebezpečným nemocem, jako jsou nádory,“ popsala ambice svého vědeckého týmu Markéta Martínková.