Pochybnosti o existenci zabijáckého mrože

„Zabijácký mrož“ Pelagiarctos thomasi
„Zabijácký mrož“ Pelagiarctos thomasi

Zvíře považované za „zabijáckého mrože“ se ve skutečnosti živilo jen rybami a měkkýši. Naznačuje to zkoumání nově objevené fosilie.

Čeleď mrožovití (Odobenidae) zahrnuje jediný žijící druh, kterým je arktický mrož lední (Odobenus rosmarus). Fosilní nálezy ze severního Pacifiku však dokládají, že období neogénu, které začalo před 23 miliony let a ve kterém žijeme i my, bylo na mrože daleko bohatší. Někteří z nich byli specializovaní na lov ryb, jiní na nasávání potravy do úst. Spekulovalo se i o tom, že mezi vyhynulými mroži byl také jeden predátor, který lovil jiné druhy mořských savců. První fosilie „zabijáckého mrože“ (killer walrus) s latinským jménem Pelagiarctos thomasi byla objevena v 80. letech minulého století v Kalifornii. Robustní čelisti s ostrými špičatými zuby naznačovaly, že tento mrož, který vážil asi 350 kg, mohl být specializován na lov velké kořisti.

Nově nalezený kompletnější nález z jiného kalifornského naleziště ale přináší pochybnosti. Analýza 15 až 17 milionů let staré lebky, čelistí a zubů totiž nepřinesla žádné doklady specializace na makrofágní potravu. Pelagiarctos se tedy jako většina jiných mrožů zřejmě živil především rybami a bezobratlými živočichy. Navíc se ukázalo, že je sesterským druhem mrože Imagotaria downsi, který pochází ze staršího období miocénu. Špičaté zuby údajného „zabijáckého mrože“ jsou tak spíše dědictvím po primitivnějších předcích než zbraní, která byla určena k zabíjení velkých mořských savců.

Zdroj: University of Otago, PLOS ONE