Po vítězné bitvě si ho zasloužíš, po prohrané ho potřebuješ, říkával Napoleon o šampaňském. Za slovo ho vzali i v Německu
Říká se, že setnout šavlí hrdlo lahve se šampaňským je zvyk, který zřejmě vymyslel francouzský císař a vojevůdce Napoleon. Je ale možné, že tenhle teatrální způsob otevírání lahve, kterému se říká sabráž, vymyslel úplně někdo jiný. Pokud je ale ta první verze pravdou, zůstala by Napoleonovi nesporná zásluha o to, že se sabráž rozšířila s jeho vojsky po celé Evropě, od jednoho vinného sklepa k druhému.
Půl metru dlouhá šavle hladí svým poměrně tupým ostřím vychlazenou láhev sektu. Hladí ji po sváru směrem k hrdlu, do kterého za chvíli krátkým úderem narazí. Takový malý švih zápěstím. Ale zatím nepředbíhejme.
Německý sekt na francouzský způsob
„Počátky šampaňského, nebo obecně sektu, jsou ve Francii. Mniši tam v klášterech experimentovali s následným kvašením vína, aby do něj dostali typické šumění a perlení,“ vysvětluje Daniela Odenthalová, která provází historickými částmi sektárny ve Freyburgu nedaleko Lipska.
Sedíme ve velkém vinném sklepě, všude kolem lahve. „Němečtí sklepmistři se ve Francii učili, jak se šumivé víno vyrábí. A když se pak vrátili domů do Německa, začali zakládat sektárny,“ pokračuje.
První sektárny se v Německu objevovaly zkraje 19. století a potom, jak říká Daniela, „…vznikaly jako houby po dešti“.
Sekt teče proudem za každého režimu
I sekt ve Freyburgu má dlouhou tradici – více než půldruhého století. Šumivé víno se tu vyrábělo pod jménem Rotkäppchen, v překladu Červená karkulka – podle barvy obalu na korku.
Vyrábělo se za německého císařství, mezi válkami i po válce v socialistické NDR. Firma přežila také sjednocení Německa a transformaci. A malá rozhodně není. Jen tak pro představu, během hodiny se tu naplní 27 tisíc lahví.
Frank stojí se špunty v uších, což mimochodem naprosto chápu, u pásu, po kterém docela rychle rachtají lahve vpřed – nejprve prázdné, potom plné. „Když jde všechno dobře, za směnu naplním něco přes 200 tisíc lahví,“ přibližuje svoji práci.
Napoleonská tradice
Ale zpátky do minulosti. Sektu dělal největší reklamu Napoleon, malý francouzský císař, který vítězné bitvy – a že jich bylo dost – oslavoval právě šumivým vínem. Nechával se slyšet, že po vítězství si šampaňské zasloužíš, po porážce ho potřebuješ.
Důstojníci tedy pili pořád. Byla to oblíbená tradice i po napoleonských válkách, říká Daniela Odenthalová. „Existovala důstojnická kasina, ve kterých se pořádně pilo. A sekt tam by velmi oblíbený.“
A s ním i na začátku zmiňovaná sabráž. Tuhle napoleonskou manýru můžete trénovat i doma v kuchyni. Ale z vlastní zkušenosti bych vám to nedoporučoval. Zdánlivě jednoduchý malý švih zápěstím totiž vyžaduje velkou zručnost.
