Po stopách šumavských lesních duchů. Když los nechce, tak ho nespatříte

30. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Los evropský

Los evropský byl, stejně jako řada dalších druhů, dříve tradiční součástí české přírody. Tedy dokud nepřišel člověk a ve středověku ho nevyhubil. Losi se ale nedali a po druhé světové válce k nám začali opatrně pronikat z Polska. Nakonec vytvořili malé, ale zdánlivě stabilní populace v jižních Čechách, zejména v okolí Třeboně a v pohraničním pásmu na Šumavě. A v šumavských hvozdech úspěšně vydrželi až dodnes.

Spatřit tohoto samotářského „lesního ducha“ je ale velmi obtížné. Má výborné smysly, je plachý a podle dosavadních odhadů na celé Šumavě žije jen asi patnáct dvacet kusů, které jen výjimečně v zimních měsících tvoří páry či malé skupinky samic a mláďat, jinak žijí solitérně.

Čtěte také

„Prokazatelně chodí do této oplocenky, viděli jsme tu samce a samici,“ říká zoolog ze správy Národního parku Šumava Vladimír Dvořák, když se prodíráme hustými borůvkovými keři, malými smrčky a jedlemi.

Správa parku provádí od loňského roku monitoring šumavské losí populace, který spočívá hlavně ve stopování a hledání pozůstatků losí přítomnosti.

„Třeba tady je vidět, jak překousl malou jedličku a ožral mladé jehličí. Živí se hlavně jehličkami, pupeny, u některých stromů okusuje kůru,“ dodává Dvořák, když zastavujeme u mladého stromku, který padl za oběť hladovému losímu žaludku.

„Máme tu i fotopast, ale ta se u losů moc neosvědčila. Taky je těžké je stopovat, protože chodí většinou mimo cesty.“

Dvořák sám losa viděl ve volné přírodě jen v Polsku. „Tady na Šumavě se ale o to ani moc nesnažíme. S kolegy respektujeme jejich klid, a proto jdeme zpravidla proti stopám pryč od losa, ne po stopách,“ dodává.

Čtěte také

Nejčastější pozorování přicházejí od motoristů, ale jinak se losi lidem ukazují velmi vzácně.

Na rozbahněné lesní cestě se na nás ale přece jen usmívá štěstí. Mezi desítkami jeleních stop se objevuje pár otisků losích kopyt. Na první pohled jsou mohutnější a delší než stopy jelenů, ke kterým mají losi evolučně blízko. 

Jelenů je ale na Šumavě dlouhodobě asi desetkrát víc než losů a správci zatím neví, proč se losí populaci nedaří zvětšit. Snad tuto záhadu odhalí budoucí výzkumy.

Poslechněte si Naturu, po stopách losů se vydal Ondřej Novák.

Spustit audio

Související