Po měsících protestů má Irák nového premiéra, demonstranti ale spokojeni nejsou

Uvádí to rakouský deník Der Standard.

Pětašedesátiletý Allaví krátce po jmenování prostřednictvím videa vzkázal, že je na demonstranty pyšný a zároveň vyzval, aby ve svém úsilí nepolevili. Další protesty opravdu následovaly – ale v poněkud jiném duchu, než si nový premiér zřejmě představoval.

Ostatně již před inaugurací byly na Náměstí osvobození v centru Bagdádu k vidění transparenty s Allavího přeškrtnutým obličejem. Jeho jméno se v minulých měsících zmiňovalo mezi možnými kandidáty na lídra země, protestní hnutí ho ale už tehdy odmítlo.

Čtěte také

Pavel Novotný: Rozbouřený Írán, Irák i Libanon

Vystudovaný architekt, který žil v posledních letech střídavě v Londýně a libanonském Bejrútu, není v politice nováčkem. V minulosti byl poslancem a dvakrát ministrem komunikací, pokaždé se ale vládního křesla vzdal, což zdůvodnil korupčními kauzami, které se týkaly dřívějších kabinetů.

Image Allavího v rámci Iráku celkově není úplně špatná, ale jeho osoba podle Der Standardu nesplňuje požadavky demonstrantů o nezávislém předsedovi vlády, který by zemi přinesl změnu. 

Allaví je bratrancem bývalého premiéra a nynějšího viceprezidenta Ajáda Alávího. Na rozdíl od sekulárního Alávího ale současný předseda vlády inklinuje k šíitským silám, které nyní dominují iráckému parlamentu. Demonstranti ho proto považují za proíránského kandidáta.

Allaví teď má necelý měsíc na sestavení nového kabinetu. Ve videu určenému protestujícím slíbil, že si do nové vlády nenechá vnutit žádného ministra z řad současných partají. Jak ale Der Standard podotýká, teprve se uvidí, jestli si Allavího rozhodnutí nechají líbit ti, kteří ho k moci vynesli. Mezi ně patří především blok Fatah, který je považovaný za odnož milicí nakloněných Íránu.

Nevyzpytatelný Sadr

Do úřadu Allavímu mimo jiné dopomohl známý duchovní Muktada Sadr, vítěz voleb z roku 2018. Ale přestože je Sadr v Iráku považovaný za mobilizátora mas, demonstranti ho v oblibě nemají. 

Muktada Sadr doposud zaujímal nepříliš jednoznačný polický kurz. Už v době úřadování premiéra Hajdara Abádího v letech 2014 až 2018 Sadr podporoval myšlenku vlády odborníků.

Proto by se nyní zdála být logická jeho podpora vůči protestnímu hnutí, které kritizuje rozdělování moci na základě sektářských a náboženských linií. Zároveň Sadr v minulosti vystupoval coby irácký nacionalista, což mu vyčítali především příznivci větší spolupráce s Íránem.

Čtěte také

Jan Fingerland: Proč Solejmání, proč teď, proč tak a proč v Iráku

Poté, co 3. ledna Spojené státy v Bagdádu zabili íránského generála Kásima Solejmáního, se Sadr vrátil k protiamerické rétorice, se kterou vystupoval po americké invazi z roku 2003. A před dvěma týdny také stáhl svou podporu demonstracím a uspořádal mohutný pochod proti vojenské přítomnosti USA v Iráku. Hned na to vyzval své příznivce, aby protirežimní protesty bojkotovali.

Nicméně ne všichni Sadrovi stoupenci poslechli. A co víc – na demonstracích se dokonce objevily protisadrovské slogany. Následovaly potyčky protestujících s jeho stoupenci.

Co přinesou volby?

Výsledkem nakonec byl stav, kdy se v ulicích začalo objevovat více „neutrálních“ demonstrantů, mezi nimi řada studentů. Podle rakouských novin se tím ale zároveň zvyšuje riziko násilí proti těmto demonstrantům. Der Standard připomíná, že dosud si nepokoje během protestů v Iráku vyžádaly nejméně šest stovek mrtvých.

Čtěte také

Pryč s Íránem! Libanonem a Irákem zmítají protivládní protesty

Situace prý také dokazuje, že Sadr ztratil kontrolu nad mladými šíity, kteří se staví proti establishmentu. Pro mládež v zemi, kde je polovina obyvatelstva mladší dvaceti let a tudíž si nepamatuje podmínky za vlády Saddáma Husajna, se tak Sadr stal příslušníkem staré politické třídy.

Navíc zájmové skupiny v Iráku existují na všech úrovních, Sadrovo okolí nevyjímaje. Podle organizace Transparency International zaujímá Irák v oblasti korupce 162. příčku ze 180 sledovaných států. Pokud člověk nepatří k privilegované skupině, nedostane se k němu po letech levné ropy a velkých výdajů na boj s takzvaným Islámským státem z irácké státní kasy prakticky nic.

Lidé teď od vlády očekávají, že zemi dovede k novým volbám. Ostatně stejný požadavek má nejvyšší šíitská autorita v Iráku, náboženský vůdce Alí Sistání. Nezbytné je také vyřešit další osud americké přítomnosti v zemi. K odchodu vojáků USA z Iráku a k ukončení americko-íránského mocenského boje na úkor Iráčanů už nakonec v jedné rezoluci vyzval irácký parlament, připomíná rakouský list Der Standard.