Po dlouhé a obtížné cestě stojí Chorvatsko před branami Evropské unie

1. květen 2013

V prvomájovém vydání Světa ve 20 minutách se hodláme věnovat Chorvatsku, kam, jak známo, míří nejvíce českých turistů. A tak nebude na škodu připomenout si, že Chorvatsko za dva měsíce vstoupí do Evropské unie. Jaká je jeho současná politická a ekonomická kondice, jakým problémům čelí? A jak je poznamenalo dědictví balkánských válek?

Přesně za dva měsíce - 1. července 2013 se Chorvatsko stane členem Evropské unie. „Završí se tak proces, který trval 12 let a čtyři měsíce“ – cituje server BBC chorvatskou ministryni zahraničí Vesnu Pusić s tím, že země teď míří do zcela jiného společenství, než bylo to při startu přístupových jednání. Vyvanula euforie, tehdy lákavá možnost přijetí společné měny a aspirace spíše opanovala nervozita a nejistota.

Změnilo se ale i Chorvatsko, které je, jak píše BBC, zcela jinou zemí než na počátku nového tisíciletí, kdy bylo ještě stále živé dědictví konfliktu se sousedy z bývalé Jugoslávie. Zatímco nyní míří do, jak se EU ráda označuje, rodiny evropských demokratických zemí.“Využili jsme tento dlouhý a komplikovaný proces k budování nových institucí a stabilizaci našeho státu“ – říká šéfka chorvatské diplomacie.

Paní ministryně má pravdu, ale mnoho Chorvatů považuje tyto pojmy za příliš abstraktní a nic neříkající – podotýká BBC. Domácím ekonomika je již pátým rokem v recesi, nezaměstnanost stále stoupá – v roce 2008 činila 13 a půl procenta, a letos se očekává, že se vyšplhá k procentům dvaceti. Obyvatelstvo nejen stárne, ale lidí evidentně ubývá. V roce 1991 mělo Chorvatsko 4,7 miliónu obyvatel, nyní je to méně než 4,3. A není to jen proto, že po roce 1990 opustilo zemi značné množství chorvatských Srbů.

Chorvatsko míří do EU (ilustrační foto)

A tak je nálada ve veřejnosti znepokojivá. Chorvaté jsou zklamáni svými lídry, které obviňují z korupce a kroků, které zajistily malé skupině lidí enormní zisky, zatímco většině populace přinesly dvě minulé dekády chudobu či drastické snížení životní úrovně. Je to způsobeno i skutečností, že Chorvatsko prošlo od vyhlášení nezávislosti v roce 1991 masivní transformací. To potvrzuje i Gerald Knauss, šef thing-tanku Iniciativa evropské stability, podle něhož Chorvatsko dnes čelí stejným problémům – stárnutí obyvatelstva, boj s recesí - jako jeho středo a východoevropští sousedé. A už to je samo o sobě podle Knause úspěch.

V roce 1995 byly velké části země zdevastovány válkou, kdy se postavilo jugoslávské armádě a také chorvatským Srbům, kteří usilovali o odtržení. Zemi vedl prezident Franjo Tudjman, který ji vedl k nezávislosti, ale zároveň se pokoušel rozdělit sousední Bosnu a Hercegovinu s vidinou „Velkého Chorvatska“. Tudjman podle BBC nebyl nacionalista, ale spíš autoritářský vůdce. Až do jeho smrti v roce 1999 byla země v mezinárodním měřítku izolována – výjimku tvořila je hrstka sousedních zemí. A jeho pohřbu se zúčastnil jen jediný zahraniční státník – turecký prezident.

Armáda a bezpečnostní služby nebyly v té době pod civilní kontrolou a představovaly stát ve státě, stát byl prolezlý korupcí. V této situaci byly transformace a reformy nevyhnutelné, stále však nejsou uspokojivé – soudí výše citovaný Gerald Knaus, podle něhož se však již na tomto poli vykonalo mnohé. A to pod egidou nového vedení, jež přišlo s řadou efektivních kroků a vizí.

Nejvýraznější změny začaly ve chvíli, kdy v roce 2003 usedl do premiérského křesla Ivo Sanader, který vystřídal Tudjmana ve vedení Chorvatské demokratické unie, pro níž však byly Sanaderovy názory příliš radikální. Za Sanadera nicméně Chorvatsko vstoupilo do NATO a konečně efektivně zahájilo unijní přístupová jednání. Bezpečnostní aparát dostal ohlávku státní kontroly a vláda konečně opustila od podpory bosensko-chorvatských organizací, jimž jasně naznačila, že jejich domovem je Bosna a nikoli Chorvatsko.

Bývalý chorvatský premiér Ivo Sanader

Pod Sanaderovovu vládou začala země konečně spolupracovat s haagským Mezinárodním soudním tribunálem, který vyšetřuje zločiny spáchané během války v bývalé Jugoslávii. A za protestů a odporu nacionalistů zahájila vlastní pátrání, které vedlo k dopadení dlouho se skrývajícího generála Ante Gotoviny. Nic na tom nemění fakt, že Gotovina byl nedávno propuštěn. Sanader rovněž přizval k podílu na vládě Srby. Krok za Turkmanovy vlády nevídaný. Mnohé nyní naznačuje, že se Chorvatsko mění v normální, fungující zemi, například prezident Ivo Josipovič nedávno učinil několik význačných gest k usmíření jak se Srby, tak bosenskými Muslimy.

Je však ironií osudu, že změny a také ozdravení veřejných poměrů nakonec semlely i premiéra Sanadera, který bezpochyby udělal na cestě Chorvatka do EU mnohovýznamné kroky. Byl však posléze usvědčen z korupce a loni jej soud uznal vinným z toho, že přijal úplatky od maďarské ropné společnosti MOL, která získala kontrolu nad chorvatskou rafinerií INA. Peníze dle soudu rovněž vzal od rakouské banky Alpe Adria."Není žádných pochyb, že spáchal tyto zločiny, zneužil pravomoci premiéra a dříve náměstka ministra zahraničí," cituje BBC ze zdůvodnění rozsudku soudce Ivan Turudiće.

Usvědčení a uvěznění tak mocného muže - a nejen jeho, do korupčních sítí se zapletla řada dalších politiků - by ještě před deseti lety bylo v Chorvatsku nepředstavitelné. Chorvaté přijímají takový vývoj s uspokojením, pro jejich životy jsou však důležitější jiné věci, mnoho z nich je bez práce a živoří nad propastí chudoby. Vláda nyní slibuje, že vytvoří nová pracovní místa a podpoří ekonomický růst.

A má co zlepšovat. Kdysi prosperující zemědělství je v mnoha směrech zanedbáno, turismus sice představuje významný přínos chorvatské ekonomice – a loňský rok byl v tomto smyslu vůbec nejúspěšnější v historii, i tady je však co zlepšovat. Dobré výsledky jsou totiž spíše výrazem odklonu turistů takových destinací jako Egypt či Tunisko, jejichž turbulentní vývoj položil místní turistický ruch na lopatky. A chorvatské pláže a průzračné moře se staly oázou klidu.

Korčula je oblíbeným letoviskem

A jsou tu další nesnáze – 17 a půl procenta místní populace představují lidé starší 65 let a tento fakt prorůstá do mnoha oblastí místní společnosti - ať už jde o stálé větší náklady na penze a zdravotní a sociální péči či o nedostatek odborníků v řadě odvětví. Chorvatská ekonomika sice dosud není součástí eurozóny, jejím vývojem a zejména současnými problémy je však výrazně ovlivněna. 60 procent chorvatského exportu míří do zemí Evropské unie, přičemž nejvýznačnějším zahraničním trhem je ten italský, těžce zasažený současnou krizí.

V krátkodobé perspektivě se vstupem do EU tedy pro Chorvatsko změní jen máloco, v dlouhodobé perspektivě je založena na hluboké změny a důkladnou transformaci. Jak píše BBC, začíná se psát nová kapitola, během níž bude třeba vypořádat se zejména s přetrvávajícím ekonomickým marasmem. Ale to zdaleka není úkol jen pro Záhřeb, ale i pro společenství, jehož dveře Chorvatsko právě otevírá.


Dlouhé stíny války

Chorvatsko ale stále tíží, jak už jsme zdůraznili, dlouhé stíny válečné minulosti. Chorvat Edin Kapidžić bojoval v 90. letech za nezávislost své země a na rozdíl od mnohých dalších se mu podařilo přežít. Jak se ale ukázalo, život ve svobodné zemi byl pro něj ještě složitější než v době války. Víc než 15 let po návratu z fronty se oběsil v parku ve Vukovaru, svém rodném městě, jež během konfliktu v letech 1991 až 1995 bránil. Třiačtyřicetiletý muž po sobě zanechal ženu a čtyři děti. A stal se jedním z téměř dvou tisíc chorvatských válečných veteránů, kteří si od konce války sáhli na život – píše agentura AP a pokračuje.

Množství sebevražd mezi bývalými bojovníky za nezávislost bude nejspíš v příštích letech ještě stoupat, varují v této souvislosti odborníci. Váleční veteráni totiž stárnou a cítí se být ve společnosti, která chce již zapomenout na válku, stále méně potřební. Jak se může stres zažívaný během bojů, ale i následně, podepsat na psychickém zdraví bývalých vojáků, se ukázalo v minulých dnech v sousedním Srbsku.

Bývalý voják Ljubiša Bohdanović tam zastřelil třináct lidí, většinou šlo o příbuzné. Podle jeho rodiny se za masakrem skrývaly tíživé vzpomínky na dobu, kdy bojoval v Chorvatsku. Tak tragické reakce na hrůzy války se objevují v zemích bývalé Jugoslávie zřídka, deprese a sebevraždy veteránů jsou ale stále častější. "Mám pocit, že už nejsem na tomto světě vítán a že bych ho měl opustit," svěřil se agentuře AP Chorvat Mato Matijević, který ve válce působil jako řidič sanitky a přežil jeden sebevražedný útok. "Prostě tu všechno nechat a odejít," dodal.

Váleční veteráni mají v Chorvatsku zvláštní postavení

Po celém Balkánu mají desítky tisíc veteránů stále problémy začlenit se do společnosti a začít konečně normálně žít. Trpí posttraumatickou stresovou poruchou, depresemi, nekontrolovatelnou zlostí a často své problémy řeší alkoholem či drogami. Mnozí si také nemohou najít práci a ocitají se ve velkých finančních problémech, což jejich stav ještě zhoršuje.

Jak rovněž někteří přiznávají, trpí pocitem viny, že právě oni přežili. "Zdají se vám sny o vašich mrtvých kamarádech, těch, kteří zemřeli ve vašich rukou nebo těch, které jste zabil," popsal další z bývalých chorvatských bojovníků Tomislav Galović. Veteráni v této balkánské zemi často páchají sebevraždy na veřejných místech - vyhodí se do povětří, zapálí se, jeden se dokonce oběsil na chorvatské vlajce. Podle expertů tak dávají najevo, že se cítí být zrazeni zemí, za kterou bojovali.


Němci euru důvěřují

Navzdory pokračujícím problémům v eurozóně roste důvěra Němců v euro. Podle posledního průzkumu měnu chtějí zachovat více než dvě třetiny z nich, což je nejlepší výsledek od zavedení společné evropské měny. Návrat marky, který si ještě loni přál každý druhý Němec, by nyní uvítala ani ne třetina. Mezitím uznávaný americký investor George Soros vyzval Německo k odchodu z eurozóny, pokud Berlín neukončí svůj odpor ke společným evropských dluhopisům.

Podle průzkumu agentury Forsa pro ekonomický deník Handelsblatt chce dál eurem platit 69 procent Němců. K marce by se chtělo vrátit 27 procent. Podpora společné měny podle Forsy roste v Německu přímo úměrně s příjmy domácností. V těch, které mají minimálně 3000 eur čistého měsíčně, chce euro zachovat 79 procent. Slábnoucí nostalgii Němců po "staré dobré" marce ukázala už předchozí studie institutu GfK. Zachovat euro si podle ní přálo 65 procent Němců a návrat k národní měně jen 35 procent.

"Pro mnohé neprůhledná krize v eurozóně Němce straší. Postoje k euru jako měnové jednotce se to ale dnes už nedotýká," řekl Handelsblattu šéf Forsy Manfred Güllner. Nejvíce sympatizantů má euro podle něj mezi voliči opozičních Zelených a vládních liberálů. Pro jeho zachování jsou i tři čtvrtiny stoupenců konzervativců kancléřky Angely Merkelové. Striktní úsporný kurz, který šéfka německé vlády prosazuje v eurozóně, jako lék na dluhovou krizi nedávno tvrdě kritizoval Soros. Eurozónu podle něj vede do deprese a hrozí jí reálné nebezpečí, že ji euro zničí. "To by byla tragédie historických rozměrů," varoval slavný americký investor, jehož na svém serveru cituje agentura DPA.

Krize eurozóny

Zabránit tomu podle něj může pouze Německo přehodnocením svého postoje k řešení krize, zejména ke společným evropským dluhopisům, takzvaným eurobondům. "Buď akceptujte eurobondy, nebo opusťte euro - obojí bude pro Evropu i Německo lepší, než pokračovat tak jako dosud," vyzval Berlín Soros. Eurozóna bude podle něj schopná přežít i bez jejího současného ekonomického tahouna. Euro by po odchodu Německa oslabilo, což by posílilo konkurenceschopnost v měnové unii, soudí Soros. "Evropa by tak mohla zabránit hrozící depresi," dodal.

Na německé politické scéně se nyní snaží prosadit nová strana Alternativa pro Německo, jejímž hlavním cílem je právě odchod země z eurozóny a návrat k marce. Podle průzkumů, které cituje Handelsblatt, si zhruba čtvrtina Němců dovede představit, že by jí dala svůj hlas. Politologové sice nové formaci nedávají v zářijových parlamentních volbách velké šance na překročení pětiprocentní hranice získaných hlasů, což by jejím zástupcům umožnilo zasednout ve Spolkovém sněmu. Považují ji však za nebezpečí pro středopravou koalici kancléřky Merkelové. Právě vládním stranám by totiž Alternativa mohla odebrat pár procent hlasů, které by nakonec mohly rozhodnout o tom, kdo bude od podzimu vládnout v Berlíně.

Násilí před tabulí

Spojené státy jsou den co den konfrontovány s dozvuky atentátu v Bostonu, tragickým folklórem se však stávají i případy ozbrojených útoků na veřejné cíle, školy nevyjímajíc. A samozřejmě se objevují recepty na ochranu žáků a jejich pedagogů. Střední škola v americkém Cold Spring, která před deseti lety zažila střelbu a smrt svých studentů, si opatřila neprůstřelné bílé školní tabule. Mají posloužit nejen jako učební pomůcka, ale v případě nutnosti i jako štít pro ochranu učitelů a žáků. Bílé tabule obvykle slouží k psaní stíratelným fixem, těch neprůstřelných si škola Rocori podle serveru Fox News opatřila skoro 200.

Neprůstřelné bílé tabule jsou vyrobeny z materiálu odolnějšího než neprůstřelné vesty, které používá policie. Místní policejní náčelník Phil Jones osobně předvedl vlastnosti nových tabulí ve školní tělocvičně - a pomůcka bez zjevného poškození odolala kopu karatisty, policejnímu obušku i bodnutí nožem. Jones nepoužil služební zbraň, protože by to nebylo bezpečné a ve škole ani vhodné, nicméně ujistil, že do tabule již dříve vypálil několik ran. "Podrobili jsme tabuli zkoušce a upřímně řečeno, byl to den, kdy jsem začal věřit," prohlásil.

Marylandská firma, která tabule dodala, má podle Fox News letité zkušenosti s produkcí ochranných pancířů pro vojenská i osobní vozidla. K novému odbytišti ve školství obrátila pozornost poté, co se loni v prosinci na základní škole v Newtownu ve státě Connecticut stalo dvacet dětí a šest učitelů obětí střelby. Podle firmy si její tabule už opatřují školy v Marylandu, Severní Dakotě, Pensylvánii a Kalifornii; škola Rocori je první ve státu Minnesota.

Newtown po útoku šíleného střelce

Přinejmenším jeden bezpečnostní expert ale o účinnosti neprůstřelných tabulí pochybuje. Bill Nesbitt, který řídí konzultační firmu pro otázky bezpečnosti ve školství, se obává, že by pomůcky mohly budit falešný pocit bezpečí. Lepší je podle něj před rizikem utéct, než se schovávat za tabulí. Podle náčelníka Jonese i školních představitelů jsou tabule součástí širšího plánu na zvýšení bezpečnosti školy, který počítá s cvičeními a se školními strážci.

Server připomíná, že v září 2003 patnáctiletý student školy Rocori v Cold Spring zastřelil dva spolužáky, čtrnáctiletého Setha Bartla a sedmnáctiletého Aarona Rollinse. Jeden z učitelů pak střelce, který si nyní odpykává doživotí, přemluvil, aby odevzdal zbraň. Šlo o první incident svého druhu v Minnesotě. Rollinsův otec Tom sice nevěří, že by neprůstřelné tabule Aarona či Setha zachránily, nicméně je považuje za dobrý nápad, protože by mohly pomoci ochránit před kulkami jiné studenty. Připomíná, že před deseti lety měl střelec ještě sedm nábojů ve zbrani - "kdo ví, co by se mohlo stát, kdyby se rozhodl pokračovat v palbě".

autor: smi
Spustit audio