Po autech v brněnské pěší zóně zůstala pachuť. Silniční zkratka přes centrum se vrací chodcům
Komu patří centra měst – chodcům, cyklistům, koloběžkářům, autům, nebo všem dohromady? Jedno rozhodnutí brněnských politiků změnilo na dva roky celé historické centrum Brna, které se na dva roky stalo Petriho miskou, kde se kvůli chybě magistrátu střetli všichni.
Nechtěný experiment, který do pěší zóny vpustil tisíce aut, město napravilo teprve teď. A to ve prospěch chodců.
Důsledkem jsou stále viditelně poničené ulice od těžkých nákladních vozů, pozůstatky dopravních nehod, internetový katalog špatně zaparkovaných aut i pachuť po vzájemné bezohlednosti. Brněnský případ může být příkladem i varováním pro další.
„Chodím do práce na Masarykovu 31 každý den. Takže jsem každý den ve městě. No a hrůza. Málem mě tu kolikrát přejelo auto. Je tu docela velký provoz a hodně aut. Člověk někdy nemůže ani přejít ulici,“ kroutí hlavou nad projíždějícími auty jedna z kolemjdoucích v samotném centru města.
Peší zóna, nebo zkratka?
Masarykova ulice – náměstí Svobody – Rašínova. Oficiálně pěší zóna. Poslední dva roky ale spíš skoro kilometrová souvislá zkratka pro řidiče, kteří se cestou přes historické jádro vyhýbali provozu na malém městském okruhu. Anebo parkoviště pro šoféry, kteří auto klidně odstaví na chodníku mezi výlohou obchodu a tramvajovými kolejemi.
„Bylo to ráno o půl deváté. Šla jsem po ulici Orlí ve směru k Zelnému trhu. Bylo poměrně dobře vidět, že nahoře stála dvě auta. Byla zaparkovaná. To si vybavuju,“ začíná své vyprávění žena, kterou letos v květnu v pěší zóně pod Zelným trhem srazila dodávka. Uvnitř nikdo neseděl. Řidič auto špatně zabrzdil.
„To auto přijelo nečekaně zprava. A protože nemělo puštěný motor, tak nebylo slyšet. Narazilo do mě zprava a srazilo mě do výlohy, do které jsem narazila bokem a hlavou a spadla jsem na zem. To auto se naštěstí odrazilo od rohu té výlohy zpátky, takže mi vlastně neublížilo naštěstí moc,“ popisuje dál žena, která chce zůstat v anonymitě a která děkuje lidem, kteří jí pomohli. Neutrpěla sice vážná zranění, ale velký šok. Stojíme kousek od místa nehody.
„Od té doby jsem se velmi bála do centra Brna vrátit. A o pěší zóně vůbec nemluvím, tam jsem si netroufla dlouho. Bojím se,“ říká žena a okolní projíždějící auta jsou jí evidentně nepříjemná.
Obchod doteď skleněnou výlohu neobnovil. Zakryl ji deskou s reklamou a nápisem Věci, které vás rozesmějí. „Mně teda rozhodně do smíchu není,“ kroutí hlavou žena.
Co naopak pobavilo stovky lidí, to byly fotky divadelního režiséra Jiřího Honzírka, který jednoho dne z legrace i z rozčílení nad provozem začal v pěší zóně stopovat s kartonovými cedulemi.
„Chtěl jsem jet do Kuřimi, Adamova nebo Rosic. Nikdo mi bohužel nezastavil. Ale reakce byly zajímavé. Někoho to rozesmálo, někdo to velice rychle pochopil a začal se mračit. Pár sprostých slov z okýnek jsem taky slyšel,“ vzpomíná Honzírek.
Proč se z pěší zóny v historickém centru Brna, které má být výkladní skříní nejen pro turisty, stala dálnice a jakými kroky magistrát svůj přešlap napravil, o tom si poslechněte víc v celém pořadu Zaostřeno.
Související
-
Klima se mění, ať chceme, nebo ne. Nezbývá než se přizpůsobit, stejně, ale i jinak než Nizozemci
Klima se podle všeho mění, extrémy počasí jsou v posledních letech pořád častější.
-
Co ukrývá zahrada bratří Čapků na Vinohradech?
Jak probíhá rekonstrukce bývalé Karlovy části rodinného dvojdomku? A kdy by mohla být památka otevřena pro veřejnost? Odpoví Lucie Vopálenská.
-
Zaostřeno na eObčanky od Alžběty Havlové
Od loňského července máme elektronickou občanku. Vstupní branou je Portál občana, který už nabízí 60 služeb. Podle kritiků je to málo a „žábou na prameni“ je ministerstvo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.