Pluralitní výklad historie státu, v němž byla porušována lidská práva, není možný, říká šéf projektu Příběhy bezpráví

„Je nutné mladým lidem přinášet ověřitelné informace o tom, jak vypadal život v komunistickém Československu před rokem 1989,“ řekl v našem vysílání ředitel projektu Jeden svět na školách při Člověku v tísni Karel Strachota,

Už jen proto, že v České republice platí zákon o bezprávnosti tohoto režimu, dodal.

Levicový historik a filozof Petr Rohel je přesvědčen, že zcela objektivně učit historii nelze, ale má i další výhradu: „Co se podle mě nedaří, je podat pluralitní výklad historie.“

„Nerozumím, co můj předřečník míní jako pluralitní,“ reagoval Strachota. „Mluvíme o režimu, v němž byli lidé kráceni na základních lidských právech, neexistovala žádná pluralita demokratických stran, nemohli jsme svobodně cestovat.“

Historik éru komunismu hodnotí mírněji: „Předchozí systém považuji omezený a reakční, nemyslím si ale, že ho lze vykládat jako systém zločinný. Měl tendence autoritativní, nikoli však totalitní.“

„Musíme se snažit o širší pohled. Nikdo třeba nedělá srovnání režimu před rokem 1989 s výsledky zprávy amerického Senátu o mučení v současné době,“ stěžoval si Rohel.

Podle kritiků projektu Příběhy bezpráví v něm nezaznívají zmínky o pozitivech předchozího režimu.

„Ano, vznikaly i dobré věci, někteří lidé se chovali statečně a mravně, ale to nebylo díky režimu, ale jemu navzdory. Mluvíme zde o mladých lidech, které bychom měli vychovávat k demokratickým hodnotám a postojům,“ připomněl Karel Strachota.