Plastelínové housenky z Finska oslavily celosvětový vědecký úspěch

31. srpen 2017
housenka

Na čtyři desítky vědců ve 22 zemích se zapojily do celosvětového ekologického pokusu. Vědci na stromy lepili desítky umělých housenek a potom zjišťovali, kolik a jací predátoři na ně útočí. Studie zveřejněná v prestižním časopise Science předkládá nové poznatky o vzájemných vazbách mezi živočišnými druhy od arktického kruhu až po jižní Austrálii.

„Plastelínové housenky z klasické modelíny jsme lepili na větvičky nebo listy stromů kapičkou sekundového lepidla,“ popsala v Magazínu Leonardo účastnice studie Kateřina Sam, vedoucí Laboratoře multitrofických interakcí z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd České republiky.

Na čtvercích o 20 metrech čtverečních postupně badatelé nalepili až 100 housenek, které chodili kontrolovat po 24, 48 a 96 hodinách. „Každou jednotlivou housenku bylo nutné zkontrolovat, jestli nemá na sobě známky napadení od predátorů.“

Napadené umělé housenky pak vědci sebrali a odnesli do laboratoře, kde je dále zkoumali.

„Tento monitoring probíhal téměř dva roky. V začátku pokusu jsem pracovala v Čechách, pak jsem cestovala do subtropické Austrálie a potom na Papuu Novou Guineu,“ popsala entomoložka.


Jak vědci shrnuli výsledky svého úsilí? „Zjistili jsme, že kolem rovníku má obyčejný hmyz asi osminásobně větší šanci být něčím sežrán než v oblastech směrem k severnímu pólu. Tato šance se zvyšovala i směrem k nížinám, a naopak housenky lépe přežívaly ve vyšších nadmořských výškách a na hranicích lesa.“

Četnost útoků se zásadně lišila podle lokality. „Zjednodušeně řečeno jsem se v Čechách nudila, ale v tropech jsem měla spoustu práce. Na Papui jsme měli až 60 % housenek něčím napadených, v Brisbane to bylo 30 housenek ze sta a v Čechách maximálně 10 housenek ze sta vystavených.“

„Také jsme pozorovali rozdíly v tom, kteří predátoři housenky napadali: v tropech to byl většinou dravý hmyz, v Čechách až polovinu útoků způsobili ptáci.“

Použitelnost výsledků této studie je zejména v lesnictví. „Daly by se použít k odhadům toho, jak by se vyvíjely populace škodlivého hmyzu ve chvíli, kdy by zmizeli predátoři nebo se oslabila jejich populace.“

„Unikátnost pokusu byla v jeho jednoduchosti, jednotnosti a celosvětovém záběru. Časopis Science po výzkumu doslova skočil i proto, že to byl výzkum velmi levný, a ukázal, že dobré výsledky se dají získat i velmi jednoduše a za málo peněz,“ shrnula Kateřina Sam.

Spustit audio
autoři: Veronika Paroulková, Ondřej Čihák