Pionýrská povídka i Pipi Dlouhá punčocha, popisuje knihy pro děti za socialismu odbornice

2. březen 2018
Pipi Dlouhá punčocha

Komunistický režim si velmi dobře uvědomoval, jak důležité je působit na děti. Jak se na ně zaměřila tehdejší propaganda? Jaká vycházela po roce 1948 literatura pro ty nejmenší čtenáře? Hostem Magazínu Leonardo byla Jana Čeňková z Institutu komunikačních studií a žurnalistky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

„Hodně se překládala sovětská literatura, která byla agitační a svým způsobem výchovná. Tento typ literatury začala také velmi brzy napodobovat řada českých autorů,“ uvedla odbornice.

Podle ní můžeme mluvit až o nových žánrech. „Například pionýrská povídka, zaměřená na kolektivizaci družstev, vytváření určitých vztahů v kolektivu, takže svým způsobem navazovala na budovatelské romány pro dospělé. Tento typ literatury se využíval hlavně při školní výuce.“


„Důležité bylo, že i v normalizačním období určitý výběr kvalitní dětské literatury na trhu byl, protože i tehdy držel Albatros vysokou úroveň všech vydávaných titulů.“

Situace v 60. letech ale byla odlišná. „Zde můžeme hovořit skutečně o nové vlně, tento termín se také používá pro autorskou pohádku a pro prózu té doby... Najednou se objevují autoři jako Ota Hofman s Panem Tau, ale i se závažnými díly, ve kterých je patrná určitá kritika tehdejší podoby konzumerismu ve společnosti.“

V knihách té doby také často převažuje ilustrace nad textem. „Znova se vydávají obrázkové knihy, které v té době hrály významnou roli. V tehdejším vydavatelství Albatros sídlila skvělá výtvarná redakce i řada redaktorů redaktorek, kteří posunovali úroveň původní české, ale i překladové literatury.“

„Neměli bychom zapomenout třeba na Werichovo Fimfárum nebo autorské pohádky Ludvíka Aškenázyho,“ upřesnila Čeňková.

Vedle zahraničních autorů ze zemí komunistického bloku ale vycházely také další knihy, příkladem může být velmi oblíbená švédská autorka Astrid Lindgrenová. „Pořád existovala cenzura a tiskový dozor. U Lindgrenové je to zajímavé v tom, že Pipi Dlouhá punčocha a jiné tituly procházely, a byly vydávány obrovských nákladech, protože byl o ně zájem.“

Fimfárum

Albatros se snažil co nejlépe projít cenzurními řízeními. „Také se hodně autorů, zejména básníků, odklánělo od poezie pro dospělé, a snažili se vydávat poezii pro děti, protože přeci jen tak lépe systémem prošli.“

„Například Jan Skácel napsal úžasné básnické sbírky jako Kam odešly laně? nebo Pavel Šrut publikoval svou nonsensovou poezii.“

V 80. letech bylo dokonce možné vydat i pověsti převyprávěné komiksovou formou. „Postupně také přicházely překlady díky větší otevřenosti nejen k severským autorům, ale v nakladatelství Mladá fronta se objevuje dokonce i Tolkienův Hobit.“

„Byla zde řada úžasných redaktorů a překladatelů, kteří dokázali prosadit i takové tituly. Nadále však byla zakázaná díla, která měla nějaký náboženský obsah nebo obsahovala témata smrti, temnoty, ale i novodobé mytologie, včetně fantasy románů,“ shrnula Jana Čeňková.

Spustit audio
autoři:Josef Kluge, Ondřej Čihák
  • Věda
  • literatura
  • komunismus
  • socialismus
  • dětská literatura