Pionýři. Zábava pro děti, ale s velkou dávkou ideologie
Rudý trojcípý šátek a modrá košile – to byly v dobách totalitního režimu hlavní části stejnokroje československého pionýra. Šátek, na který měl být jeho nositel náležitě hrdý, se uvazoval kolem krku a měl reprezentovat oddanost socialistickým ideálům. Pionýři měli milovat Sovětský svaz a nadšeně se podílet na budování socialismu.
Českoslovenští vládnoucí komunisté nebrali ideologickou výchovu dětí a mládeže na lehkou váhu. Inspiraci nalezli u totalitních režimů v Sovětském svazu i nacistickém Německu a začínali s ní u dětí už od útlého věku. Přípravkou pro uvědomělé dorostence a budoucí členy komunistické strany měla být pionýrská organizace.
Rozpuštění skauta
Asi nebylo náhodou, že se Pionýr zrodil 24. dubna, na svátek svatého Jiří, patrona skautů celého světa. Po únoru 1948 bylo totiž skautské hnutí, u nás známé jako Junák, komunistům trnem v oku.
A tak 24. dubna 1949 došlo v pražském Radiopaláci k násilnému sloučení dosavadních mládežnických organizací. Tím vznikl Československý svaz mládeže (ČSM) a jeho dětská odnož, Pionýrská organizace ČSM.
Skautské hnutí bylo postupně likvidováno a o rok později, v září 1950, ho komunisté oficiálně rozpustili. Někteří skautští činovníci se stali obětmi zinscenovaných politických procesů, stovky dalších strávily dlouhé roky v komunistických žalářích.
Komsomol jako vzor
Pionýr začal postupně rozšiřovat svoje řady a stal se masovou záležitostí. Získal i řadu členů z v té době už zakázaných dětských organizací, jako byl kromě Junáka třeba Orel.
Důležitost výchovy mladé generace v duchu idejí marxismu-leninismu si vládnoucí komunisté dobře uvědomovali a v projevech na různých mládežnických sjezdech a shromážděních to nezapomínali dávat najevo. Ať už to byl Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Antonín Novotný nebo třeba Gustáv Husák.
Nezastupitelné místo v takovém pojetí ideologického tvarování mladé generace mělo mít i přátelství se Sovětským svazem. Už krátce po komunistickém převratu v únoru 1948 začaly do této země neomezených možností proudit delegace členů Československého svazu mládeže.
Domů si přivážely poznatky o tamním mládežnickém Komsomolu a také o modelu sovětské pionýrské organizace. Vybraní nejuvědomělejší pionýři z Československa pak trávili za odměnu léto v sovětském táboře Artěk na Krymu.
Kdo nebyl v Pionýru, mohl mít problémy
Jedním z nejvýraznějších symbolů prázdnin v dobách reálného socialismu byly pionýrské tábory pro děti od šesti do patnácti let. Měly nabídnout malým táborníkům trochu prázdninového dobrodružství. A nejen to. Nedílnou součástí táborového života bylo i formování správného politického myšlení v duchu socialistických ideálů.
Čtěte také
Kromě toho, že si děti odnesly spoustu zážitků z táborů, bylo pro ně členství v Pionýru i důležitou položkou v posudku. Ten vystavovala škola právě ve spolupráci s pionýrskou organizací a spolurozhodoval o možnostech žáků při přijetí na střední školy. Stručně řečeno: kdo do Pionýra nechtěl, mohl mít problémy.
Někdejší pionýři dnes většinou nevzpomínají na tuto organizaci ve zlém. Pamatují si oddílové hry, výlety a tábory. A možná i díky tomu přežil Pionýr listopad 1989, rozešel se se svou ideologickou minulostí a funguje dál, i když ztratil monopolní postavení. Děti si tak můžou vybrat, v jaké organizaci chtějí trávit svůj volný čas, a to je dobře.
Poslechněte si celý Archiv Plus, který se věnuje historii Pionýra, masové volnočasové organizace pro děti a mládež v dobách socialismu. Připravil ho Miroslav Petráček.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
