Petříček: Nová vláda může změnit postoj k Číně a Visegrádu. Zásadní geopolitický obrat neočekávám
Zástupci možné budoucí vlády pokračují ve vyjednávání o programu, na řadu přichází i zahraniční politika. Hnutí ANO odmítá zpochybňování členství v Evropské unii a NATO, stejně se k tomu staví také Motoristé sobě na rozdíl od hnutí SPD, které chtělo o těchto otázkách nabídnout voličům referendum. „Může dojít k jistým posunům ve vztahu k některým globálním aktérům,“ upozorňuje seniorní výzkumník Ústavu mezinárodních vztahů a bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček.
Může podle vás budoucí vláda ve složení, v jakém nyní vyjednává, představovat zásadní obrat v české zahraniční politice?
Jistý obrat lze očekávat, ale nebude to v tom zásadním, zejména v geopolitickém zakotvení České republiky. Tady myslím, že je zřejmé, že hnutí ANO nechce zpochybňovat naše členství v Severoatlantické alianci ani v Evropské unii.
Čtěte také
Lze očekávat možná větší příklon v bilaterálních vztazích třeba ke státům střední Evropy, což bylo v posledních letech samozřejmě komplikováno třeba i vztahy na vládní úrovni mezi Českem a Slovenskem, potažmo mezi Českem a Maďarskem především kvůli zásadním bezpečnostním otázkám, jako je postoj k válce na Ukrajině.
Ale tam, kde bych mohl vidět nějaké změny: může dojít možná k jistým posunům třeba ve vztahu k některým globálním aktérům. Očekávám, že třeba Motoristé možná mohou útočit na přehodnocení dosavadní politiky vůči Číně i s tím, jak se například často opakuje potřeba aktivněji se věnovat ekonomické diplomacii.
Propastné rozdíly
Jak už zaznělo, všechny tři strany volají po obnovení spojenectví v rámci Visegrádské čtyřky (V4), ale pakliže by se na tom budoucí vláda shodla, je to vůbec možné vzhledem k tomu, že i vztahy ostatních států nejsou ideální? Například Polsko už před rokem odvolalo na protest svého velvyslance z Budapešti a nehodlá to nějakým způsobem měnit.
Nemyslím si, že V4 jako formát by i v případě nějaké změny postoje české vlády začal fungovat lépe. Jsou tam hluboké, zásadní názorové rozdíly.
Čtěte také
Jak jste sama zmínila, Polsko je největším státem V4, má i své zájmy být spíš partnerem klíčových aktérů – například koalice ochotných – a myslím, že kvůli tomu nebude riskovat sbližování se s Budapeští nebo s Bratislavou. Pohledy třeba na Rusko a konflikt na Ukrajině jsou skutečně propastné.
Už jste zmiňoval volební program v zahraniční politice Motoristů sobě. Je asi nejkonkrétnější, na rozdíl od zbylých dvou stran Motoristé mimo jiné odmítají jakékoliv navázání vztahu s Ruskem, dokud bude válčit dál na Ukrajině, vylučují spolupráci s totalitárními režimy, jako je třeba Bělorusko, a naopak zmiňují, že by Česko mělo podporovat běloruskou opozici a udržovat s ní formální vztahy. V tomto ohledu to vypadá podobně ideově ukotveno, jako to měla současná vláda. Souhlasíte?
Program je jedna věc, potom je také potřeba se podívat na prohlášení některých představitelů nebo osob blízkých. Ostatní motoristé se ne vždy úplně vyjadřují tímto způsobem, ať už se to týká války na Ukrajině nebo Ruska.
Podívejme se například na vyjádření Václava Klause, který má velmi blízko jak k Filipovi Turkovi, tak Motoristům jako takovým, včetně předsedy pana Petra Macinky. On se svými názory poměrně netají a spíše by hledal z dlouhodobého hlediska možná nějakou normalizaci vztahů s Ruskem. Podpora války na Ukrajině je tam, myslím, naopak názorově blíž třeba k hnutí SPD.
Čtěte také
Program je samozřejmě důležitý. Bude důležité, jak se tyto priority, které Motoristé ve volební kampani představili, promítnou například do programového prohlášení vlády, potažmo do koaliční smlouvy. Bude určitě potřeba to sledovat.
Oblasti, které podle mě program nenastiňuje dostatečně konkrétně, jsou, jak by Motoristé postupovali třeba vůči Číně a vůči dalším státům. Připomenu ještě také například kontakty Filipa Turka s íránskou ambasádou, které vyvolaly také řadu otazníků.
Spolupráce s prezidentem
Také není jisté, zda Filip Turek bude skutečně ministrem zahraničí. Jak důležitý je soulad mezi prezidentem a ministrem zahraničí, vzájemná spolupráce s Pražským hradem a Černínským palácem? Protože tady se klade důraz na to, aby prezident souhlasil s vybraným kandidátem.
Určitě je to vhodné, je potřeba, aby se prezident, premiér a ministr zahraniční byli schopni shodnout na těch zcela zásadních otázkách, zejména bezpečnostních. Neboli mít koordinovaný postoj vůči spolupráci v rámci Severoatlantické aliance.
Čtěte také
Tady to zatím vypadá, že by ta spolupráce mohla fungovat. Samozřejmě na některých dalších otázkách ta spolupráce nemusí být úplně ideální, nicméně já si myslím, že ne vždy je nutné, aby prezident, premiér a ministr zahraničí se vším souhlasili, to zásadní je skutečně shoda na geopolitických tématech.
Ptám se, protože vy sám máte zkušenost s tím, že vás jako ministra prezident Miloš Zeman neuznával, když to tak řekneme, nezval na jednání ani na různé ceremonie. A přesto to nijak výrazně zahraniční politiku nepoznamenalo.
Na druhou stranu i s prezidentem Zemanem jsme se shodovali, že naše členství v NATO nemá být zpochybňováno, a to bylo, myslím, právě to, co umožňovalo například nějakou koordinaci a hledání kompromisů v těch bezpečnostních otázkách.
To, že jsme se neshodovali na řadě dalších otázek, jako je pohled na Rusko nebo na Čínu, tam to samozřejmě potom českou zahraniční politiku do jisté míry také ovlivňovalo.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
