Petr Šabata: Proč není Česko v projektu evropské obrany proti balistickým střelám
Když ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě) poslal 140 milionů korun iniciativě, která nakupuje americké zbraně pro Ukrajinu, postupoval v souladu s programovým prohlášením vlády Andreje Babiše (ANO), i když se předseda koaliční SPD Tomio Okamura rozčiloval a prohlašoval, že byla porušena dohoda. Vše je v pořádku přinejmenším ze dvou důvodů; ovšem výměna názorů v koalici ukazuje, jak chatrné je odhodlání kabinetu v zásadních otázkách bezpečnosti České republiky.
Čtěte také
Vláda má v programovém prohlášení větu: „Budeme podporovat diplomatické kroky vedoucí k ukončení války na Ukrajině.“ Důraz na jeden způsob vedoucí k ukončení války automaticky nevylučuje způsoby jiné. Diplomatickému konci konfliktů většinou předchází vojenské akce.
A za druhé – vládní program dodává, že kabinet bude podporovat i eliminaci rizik války v Evropě. A také tam jasně stojí, že Česká republika je pevným spojencem v Severoatlantické alianci.
NATO přitom na summitu v Ankaře hlasem všech svých členů stvrdilo, že Ukrajina, která se brání ruské vojenské agresi, přispívá k transatlantické bezpečnosti, přičemž spojenci jsou jednotní v neochvějné podpoře Ukrajiny. K tomu jí přislíbili vojenské vybavení, pomoc a výcvik za 70 miliard eur letos i příští rok. Česko se sice k finanční podpoře nepřipojilo, ale pod závěry summitu se delegace vedená premiérem Babišem podepsala.
Nejde o slovíčkaření
Aby ne, vždyť si vláda schválila před Ankarou zásady postupu, v nichž hovoří o nutné podpoře NATO Ukrajině, protože dobře vyzbrojená ukrajinská armáda je nejlepším odstrašením a ochranou proti případné budoucí ruské agresi vůči euroatlantickému prostoru. A Česko se na podpoře Ukrajiny dlouhodobě podílí prostřednictvím muniční iniciativy.
Čtěte také
Peníze na zbraně pro Ukrajinu nejsou tedy v rozporu s programem vlády a zásadně posilují bezpečnost země jako člena NATO.
Možná si někdo řekne, že jde o slovíčkaření. Bohužel ne, svět je dnes i pro Česko nebezpečný, jako nebyl desítky let. A spojenci pracují na výrazném zvýšení obranyschopnosti velmi pružně.
Tak minulý týden v Paříži při jednání koalice ochotných oznámilo devět zemí vznik iniciativy pro integrovanou evropskou obranu proti balistickým střelám. Patří tam Británie, Dánsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko a – Ukrajina. Česko nikoliv, Andrej Babiš o plánu dopředu vůbec nevěděl. Nicméně by se rád přidal.
Přidáme se?
Brání tomu dvě okolnosti – český premiér začal hned chrlit své nápad, jak by měl projekt vypadat, a jeho vláda má sice budování protivzdušné obrany ve zmíněném programovém prohlášení jako prioritu, ale chybí jí plán i finance. A tak není do vážného projektu zemí s velkým odhodláním a výrazně rostoucími výdaji na obranu Česko žádaným partnerem.
Je dobře, že Andrej Babiš chce místo ve společné protiraketové obraně. Není dobře, že na každé jednání o obranných výdajích přichází s gestem, kterým ukazuje obě kapsy prázdné.
Lídři Německa, Francie, Itálie, Norska a další, jimž jde nejen slovně o bezpečnost občanů, si nemohou dovolit váhání a zdržování. A Ukrajina už vůbec ne. Každý den tam i kvůli nedostatečné protiraketové obraně umírají lidé.
Nikdo z nich nebude čekat, až se Babiš rozhoupe a získá povolení od Tomia Okamury.
Autor je šéfredaktor deníku Právo
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
