Petr Šabata: Dopady teroristického útoku 11. září 2001 i v Česku zažíváme dodnes
Od 11. září 2001 vede klikatá, ale zřetelná cesta k ekonomické krizi roku 2008. Teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku a reakce na něj vytvořily předpoklady pro americkou finanční a posléze světovou hospodářskou krizi. Která byla živnou půdou pro oslabení střední třídy, pro polarizaci demokratických společností a nástup populistů i nacionalistů.
Zmíněnou cestu pěkně popisuje izraelský novinář Nadav Ejal v pronikavé knize Vzpoura proti globalizaci:
„11. září neskončilo. Dál žijeme v okamžiku, kdy onoho úděsného rána první letadlo narazilo do severní věže. Ozvěny této události jsou stále patrné: krize na obchodních trzích, dvě války, vzestup fundamentalismu, snižování úrokových sazeb a rostoucí spotřeba, bublina na trhu nemovitostí a její důsledky, velká recese.“
Čtěte také
Při hodnocení důsledků teroristického útoku z 11. září se správně mluví o dopadech na bezpečnost a občanskou svobodu. Okamžitě se zavedla přísná omezení při cestování, rozpočet Pentagonu se například mezi roky 2001 a 2008 zdvojnásobil, „války proti terorismu“ v Iráku a Afghánistánu stály USA nejméně dva biliony dolarů. Sledování občanů – a jejich většinový souhlas s ním – dosáhlo v době moderních technologií míry dříve nepředstavitelné.
Za dvacet let se změnila geopolitická mapa – Spojené státy americké na ní i vlastní vinou oslabily. Ale zpět k ekonomice.
„Zapomeňte na ta dvě letadla, co vybuchla nad Manhattanem, a začněte přemýšlet o koupi nové televize na splátky, refinancujte hypotéky, kupte si větší dům,“ popisuje trefně Nadav Ejal ekonomickou strategii, kterou tehdy Spojené státy zvolily.
Mír a blahobyt
Centrální banka výrazně snížila úrokové sazby, administrativa prezidenta George W. Bushe k tomu snížila daně a rozvolnila regulaci. Ekonomika se ocitla na steroidech a chamtivé finanční trhy pochopily, že si mohou dělat, co chtějí. Všichni hodili za hlavu opatrnost a ekonomickou logiku pod heslem – pryč od 11. září.
Čtěte také
Výsledkem byl raketový růst zadlužení amerických domácností, obrovská nemovitostní bublina, trhy zaplavené jedovatými cennými papíry, jimž ratingové agentury udělovaly ta nejvyšší hodnocení, skvělé zisky bank. V jednu chvíli (rok 2006) byly nemovitosti nadhodnoceny o víc než 50 procent.
Když realitní bublina praskla, přišli majitelé domů – dlužníci – o sedm bilionů dolarů. A byli to často příslušníci střední třídy, jimž měl růst ekonomiky pomoct. Ve skutečnosti byli ožebračeni a poníženi a později zamířili do náruče prezidentského kandidáta Donalda Trumpa.
Čtěte také
Americký finanční systém se ocitl kousek před zhroucením 15. září 2008, kdy oznámila bankrot investiční banka Lehman Brothers. Tehdejší šéf centrální banky komentoval žádost o injekci ve výši 700 miliard dolarů slovy: „Když to neuděláme, v pondělí už možná nebudeme mít žádnou ekonomiku.“ A vzápětí se krize rozlila do celého světa.
Mezi 11. zářím 2001 a 15. zářím 2008 je logická spojnice. Zjednodušeně ji můžeme popsat slovy: pocitem bezpečnosti Američanů otřásl strašlivý teroristický útok a politici se pokusili přehlušit jej podporou pro bezhlavou spotřebu a růst za každou cenu. Výsledek byl děsivý.
Což vyvolává dvě znepokojující otázky: Je demokracie udržitelná opravdu jen v případě, že občanům dodává mír a blahobyt, jako se jí to dařilo dlouhá desetiletí po druhé světové válce?
A – neprožíváme podobný příběh, jaký začal po 11. září 2001, zase právě teď?
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
