Petr Šabata: Demokracie za války zachraňuje lidské životy
Dnešní politici by se měli učit od Winstona Churchilla, který se i za druhé světové války pevně držel demokratických pravidel.
Šlo o stovky tisíc životů a Britům se tento premiérův přístup velmi vyplatil.
Čtěte také
A kdy se dočkáme návratu k politice a veřejnému životu, jak jsme je znali před 1. březnem, kdy se v Česku objevili první nakažení novým typem koronaviru?
Premiér Winston Churchill měl v Británii během druhé světové války takřka neomezené pravomoci, což podporovaly všechny strany. Ale Churchill se celou válku pevně držel ústavních zvyklostí. Jeden z jeho životopisců Paul Johnson to popsal: „Churchill dodržoval kabinetní procedurální pravidla. A především přistupoval s úctou k parlamentu a dával jasně najevo, že je pouze jeho služebníkem… To vše vyvažovalo a posvěcovalo ohromnou moc, již měl a uplatňoval.“
Ďábel je vždycky ukrytý v detailu
Ano, řeč je o dodržování pravidel v tak mimořádné situaci, jakou byla druhá světová válka, v níž přišlo o život přes 60 milionů lidí, včetně takřka půl milionu občanů Spojeného království. Každé Churchillovo rozhodnutí bylo rozhodnutím o životech nikoli desítek, ale desítek tisíc lidí.
Britský premiér měl před očima diktátorské chování svého úhlavního nepřítele, který bez oponentury dělal fatální chyby.
Čtěte také
Životopisec Johnson dodává: „Churchill a kabinet činili rozhodnutí o válce. Ale způsob jejich provedení byl ponechán na vojenských velitelích. Churchill mohl přemlouvat lichotkami, mohl zastrašovat, zuřit, mohl se chvástat, ale nakonec vždy svědomitě dodržel pravidlo a nechal další rozhodnutí na odpovědných vysokých velitelích.“
Historik Andrew Roberts popisuje spory politiků a velitelů o vojenská rozhodnutí (mimochodem nejen v Británii, ale i v USA), jako neustálý, tvrdý, namáhavý a agresivní boj o to, co by se mělo udělat, kdy a jak by se to mělo udělat, čemu se vyhnout a co odložit. Tomuto způsobu rozhodování připisuje vítězství Spojenců ve válce. Generálové například zkrotili politickou netrpělivost při vylodění ve Francii v červnu 1944 – bylo zpožděno o dva roky, dokud Stalin neoslabil Německo natolik, že spojenecká invaze mohla být úspěšná.
Rozhodování politiků v čase koronaviru jsou jistě výjimečná, obtížná a nezáviděníhodná. Ale Churchillové to měli o mnoho těžší.
Čtěte také
Takže by i dnešní premiéři a ministři měli nechat odborné záležitosti epidemiologům, imunologům, statistikům, lékařům a dalším expertům. A svá politická rozhodnutí nechat kontrolovat parlamentem podle ústavy, byť v režimu nouzového stavu. Je to postup, který je nejen demokratický, ale taky věcně nejlepší.
Churchillovi takové jednání zajistilo u generálů i u obyčejných Britů respekt a důvěru, která pomohla vyhrát válku.
Takže jsou chybná taková vybočení z pravidel, kdy jeden ministr řídí dva velmi obtížné, krizí postižené resorty. Nebo když se šéfem Ústředního krizového štábu nestal ministr vnitra, jak to určoval příslušný předpis. Anebo když členové vlády v rozporu s nařízením nepoužívají roušky po celou dobu, kdy se pohybují na veřejnosti. Jsou to detaily, ale ďábel je vždycky ukrytý v detailu.
A Česko by se mělo vrátit k demokracii bez výjimek, jakmile to potlačování nákazy dovolí. Na tom by měla trvat nejen opozice, ale i sama vláda a především občané. Ve vlastním zájmu.
Demokracie totiž i ve válce s koronavirem zachraňuje lidské životy.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
