Petr Šabata: Co se stalo se Slovenskem od vraždy dvou mladých lidí?
Koncertem pro Jána a Martinu v den, kdy měli mít svatbu, se symbolicky uzavřelo jedno období v novodobé historii Slovenska, které odstartovala vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.
Ještě v pátek se konaly demonstrace Za slušné Slovensko, jichž se po celé zemi zúčastnily tisíce lidí, což je mnohem méně než v čase vypjaté politické krize. Co se na Slovensku za 75 dní od vraždy stalo? Strašně moc, říkají jedni. Skoro vůbec nic, oponují druzí. Záleží ale na tom, na co přesně se ptáme.
Vyšetřování vraždy příliš nepostoupilo, stále není jasné, kdo Jána a Martinu zabil, ani jaký měl motiv. Na počátku označil policejní prezident za nejpravděpodobnější vysvětlení investigativní práci Jána Kuciaka. Od té doby se ale neobjevilo nic nového, nic přesvědčivého.
Dál je potřeba zkoumat, co se stalo se slovenskou společností a co s politikou. Desítky tisíc lidí na náměstích slušně, ale hodně nahlas řekly, že jim došla trpělivost s klientelistickým systémem, který vykazuje mafiánské rysy. Je to způsob vládnutí, který na Slovensku v 90. letech zavedl Vladimír Mečiar, nevymýtil ho Mikuláš Dzurinda a téměř k dokonalosti jej dovedl Robert Fico.
Ve veřejném prostoru se nyní výrazně angažují mladí lidé, demonstruje se nejen v Bratislavě a Košicích, ale i v desítkách menších měst a obcí – to je na Slovensku úplná novinka. Energie občanské společnosti může inspirovat aspoň některé politiky a určitě najde konkrétní podobu na kandidátkách v komunálních volbách, které se konají letos na podzim.
Opozice zklamala
Občané svoji roli v přelomové chvíli zvládli na výbornou, což nelze tvrdit o politicích. Prezident Andrej Kiska od prvních dnů po vraždě tvrdě kritizoval nedůvěryhodné jednání vládní koalice. Ale v praktické politice se držel striktně v mezích ústavy, což mu mnoho Slováků vyčítalo.
S českou zkušeností je naopak třeba říci, že postupoval státnicky. Účet pro Andreje Kisku ale bude možné vystavit až po jeho oznámení, zda bude či nebude obhajovat mandát v prezidentských volbách na jaře příštího roku. Pokud ano, má výraznou šanci stát se znovu hlavou státu a garantovat slušnou, občansky přívětivou politiku. V opačném případě zůstane jeho mise neuzavřená, a tedy neúspěšná.
Premiér Robert Fico musel odstoupit, stejně tak ministr vnitra Robert Kaliňák, na odchodu je nevěrohodný policejní prezident Tibor Gašpar. Preference Ficova Smeru klesly na nevídaně nízkou hranici 20 procent. Úžasná, hluboká a neočekávaná změna!
Ale zároveň platí, že Ficův vliv na vládu Petra Pellegriniho je stále velký a ministerstvu vnitru vládne Denisa Saková – deset let Kaliňákova pravá ruka. Strany vládní koalice – vedle Ficova Smeru i Slovenská národní strana a maďarský Most-Híd - usilovaly po celou dobu krize jen a jen o udržení moci, nikoli o obnovení důvěry ve společnosti.
A také roztříštěná slabá opozice zklamala. Nejprve tlačila na předčasné volby, aby vzápětí předvedla, že není schopná tvrdého účinného tlaku na vládní struktury a o společném postupu nemůže být ani řeč.
Slovensko teď čeká kampaň před parlamentními volbami, které budou nejpozději na jaře 2020. Opozice zatím v preferencích mírně posiluje, vznikly dvě úplně nové seriózní strany, a tak se nedá vyloučit přemalování politické mapy. Nicméně především Robert Fico a jeho Smer udělají vše pro to, aby uhájili zbytky popularity, udrželi moc a tím si ochránili majetky i beztrestnost.
Za uplynulých 75 dní od vraždy Jána Kuciaka a jeho snoubenky Slovensko nakročilo k hluboké změně. Teď bude záviset na ochotě nespokojených občanů vyjádřit se také ve volbách. A na Andreji Kiskovi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.