Petr Příhoda: Ve Švýcarsku to šlo snáze

Zřejmě převážil názor, který vyjádřil nejpádněji Václav Klaus, ale nebyl sám. Stal se jen mluvčím určité politické vůle, s níž se ztotožnila směrodatná část naší ekonomicko-politické elity. Chceme-li totiž zavést kapitalismus s jeho volnou hrou tržních sil, není radno zasahovat do tohoto spontánního a vpravdě převratného dění uplatňováním nějakých jiných hledisek či dokonce regulacemi. Máme-li pocit, že se při tom dějí nepravosti, je radno přivřít jedno oko. Nebo obě. (Vzpomínáte, kde jsme tuto radu slyšeli?). Zkrátka, děje-li se privatizace takovým či onakým způsobem, je to jedno, hlavně že se děje.

Pak je tu druhý důvod. Komplikovanější. Obratně ho tehdy vyjádřil tehdejší státní zástupce pan Rampula slovy: „Způsob, jakým si manažéři MUS přivlastnili státní podnik, byl nemorální, ale nikoli nezákonný.“ Pan Rampula si – stejně jako mnozí jiní – rozdělil vnímání lidského konání na dva pohledy. Na hledisko morální a hledisko platného zákona. To první je jaksi méně důležité. Snad dokonce vůbec nedůležité, protože v praxi k ničemu nezavazuje. Pan Rampula tak popřel niternou souvislost řádu mravního a řádu právního. Ony sice nejsou totožné, ale nejsou ani mimoběžné. Znevážení prvního může vést k tomu, že v trestném činu přestaneme vidět trestný čin. A toto se právě NEstalo švýcarské státní žalobkyni, která se proto v žalované věci pohotově zorientovala. Prý svedla ostrou právní bitvu s advokáty obžalovaných a soud jí dal zapravdu. Škoda, že si ji nemůžeme poslechnout.