Petr Příhoda: Spor o velvyslance

Jako vysvětlení se nabízí „průzkum bojem“. Zeman zkouší, co si může dovolit na vlastní pěst. Kdo ho pamatují jako premiéra, vědí, že si rád počínal asertivně, ba konfrontačně. Dnešní postup je tedy „v jeho stylu“. Vzápětí je tu další možné vysvětlení, adresnější. Už předtím dal Miloš Zeman najevo, že tuto vládu nemá rád. Uvítal by, kdyby skončila co nejdříve. V tom je zajedno s opozicí. Ta se však smiřuje s tím, že si bude muset počkat na řádné parlamentní volby. Existuje však možnost její pád uspíšit. Třeba tím, že se jí bude ztrpčovat život.

Vláda je to koaliční a mezi jejími koaličními partnery ODS a TOP 09 vzrůstá napětí. Obě stany se začínají přetahovat o pravicového voliče. Od Vladimíra Mečiara se nám dostalo poučení (a Miloš Zeman nám je s gustem připomněl), že vztahy mezi politickými subjekty znají stupňování: nepřítel – úhlavní nepřítel – koaliční partner. Pokud připustíme, že se toto stupňování může stát reálným procesem, nabízí se možnost tu vnitrokoaliční nevraživost povzbudit. Třeba tím, že se vládě předhodí další jablko sváru. A tím se může stát spor o ambasadory.

Na první pohled jde o útok na ministra zahraničí. Ten je v pozici černého v šachu a brání se. Jeho strana ho asi podpoří. ODS k tomu nebude mít důvod. Jak to může dopadnout? Postaví si pan Schwarzenberg hlavu? Nebo si řekne, že moudřejší ustoupí? Tak či onak, vztahy mezi ODS a TOP 09 ještě více ochladnou – na úkor společného vládnutí.

Je-li tento výklad prezidentova jednání správný, jsme svědky rozehrávání jeho mocenské hry. Ta možná vzbudí divácký zájem médií i veřejnosti. Bylo by však lépe, kdyby nám dělala starost o respektování ústavnosti.